Futsalová legenda Lukáš Rešetár se vrací do Plzně. Věřím, že se posuneme dál, říká

Na kontě má neuvěřitelných deset futsalových titulů v řadě, ten zatím poslední získal letos na jaře s kapitánskou pásku šampiona z Chrudimi, nejlepšího českého klubu. Ve čtyřiatřiceti letech ale Lukáš Rešetár, hrající futsalová legenda, přijal novou výzvu. Po dlouhých dvanácti letech se vrací do Plzně, kde působil v letech 2003 – 2006 a s tehdejším Indossem zažil i postup do nejvyšší soutěže.

„Zájem Plzně o můj návrat byl dlouhodobý, první náznaky přišly už někdy před dvěma lety. Loni jsem musel odmítnout kvůli rodinné situaci a také proto, že mi chyběl ten vysněný desátý titul. Teď už to všechno klaplo a jsem rád, že se vracím,“ popisuje Rešetár, rodák z Aše, který v minulosti hrával i v mládežnických týmech fotbalové Viktorie Plzeň. Ale přednost dal dlouholetý český reprezentant futsalu, přes dva roky působil i v chorvatském týmu Brodosplit Split.

Opustil jste Chrudim, suveréna českého futsalu. Bude to velká herní změna?

Změna to určitě bude. Na druhou stranu jsem schopen přinést do týmu nové věci a prvky, které by mohly Plzeň posunout zase o kus dál. Na to se moc těším. Ta neustálá rutina mě už nenaplňovala, teď mám před sebou nové výzvy.

Řešil jste i jiné nabídky než Plzeň?
Poslední sezony v Chrudimi mě stály hrozně moc psychických sil. Změna musela přijít a setrvání v klubu byla poslední varianta. Be hře byly i jiné nabídky, ale já preferoval Plzeň. I proto, jak moc klub stál o mě. Uvažoval jsem i o tom, že s futsalem skončím a budu se ještě věnovat fotbalu na vyšší úrovni a práci. I tuhle možnost jsem měl. Ale jsem moc šťastný, že to dopadlo takhle a můžu se vrátit do klubu, kterému jsem díky tehdejšímu brzkému odchodu stále něco dlužen...

Interobal v uplynulé sezoně slavil historický ligový bronz. Může ale konkurovat Chrudimi, nebo alespoň pražské Spartě, se kterou svedl dramatickou semifinálovou sérii?

Tohle hodně těžká otázka. Chrudim je dlouhodobě nejlepší klub u nás. Vím, jak tam co funguje, jak se trénuje a jaký je na hráče vyvíjen tlak. O Plzni zatím nemám takový přehled, se vším se seznamuji. Něco bude třeba změnit, abychom se zase posunuli dopředu. Není jednoduché Chrudim porazit, natož ji porážet. Upřímně říkám, ze na to nás čeká ještě hodně práce, dřiny a dobrých rozhodnutí... Ale co se týče Sparty, ta na mě zatím nedělá takový dojem, jakým se prezentují. Myslím, že bychom jí s tímto týmem měli být konkurenceschopní. Vše se ale ukáže až na hřišti...

Plzeň dobře znáte, na druhou stranu od vašeho odchodu už uplynula spousta času. Koho ze současného Interobalu si ještě pamatujete?

Mnohé se za ty roky změnilo. Ale najdou se lidé, kteří pamatují dobu, kdy jsem v Plzni působil. Jedním z nich je sportovní ředitel Petr Šindelář. A pak Petr Kučera, kterého jsem k futsalu přivedl kdysi právě já a se kterým jsem v častém kontaktu. A vzpomínám, že když jsem opouštěl tehdejší Indoss, patřili již do týmu Michal Holý a Michal Kovács, mohlo jim být okolo šestnácti let.

Změnil jste se od té doby hodně i vy?

Výrazně. Ať už z pohledu futsalového, tak i jako člověk. Tenkrát bych potřeboval dnešní hlavu a všechny ty životní zkušenosti, dnes bych zase bral to tehdejší mladé tělo… (smích)

Ještě zpět k začátkům. Nezalitoval jste nikdy, že jste nevydržel u fotbalu v plzeňské Viktorii?

Hrával jsem ve Viktorce za mládež a pak za tehdejší béčko. Neviděl jsem tam ale žádnou šanci prosadit se do A-týmu. Trenéři se pořád měnili a vodili si nové, zkušenější hráče. Po roce a půl jsem rezignoval a zkusil futsal. A když mě pozvali do reprezentačního výběru do 21 let, začal jsem věřit, že můžu něčeho dosáhnout. Ale i u fotbalu jsem zůstal i jako futsalista, hrál jsem ho jako doplněk v Klatovech a hlavně v Pardubicích.