ZAVŘÍT
PARŤÁCI
na sportování
SKUPINY
týmy, kluby
SPORTOVIŠTĚ
největší český katalog
UDÁLOSTI
tréninky, turnaje
TRENÉŘI
a instruktoři
VÝHODY
na sportování
23% lidí nemá s kým sportovat
Jak ti pomůže SportCentral?
Prohlédni si, kdo hledá kamarády
Uveď, koho hledáš ty
Domluvte se, kdy a kde se potkáte
Sportujte společně
Zorganizuj svůj tým nebo partu
Jak ti pomůže SportCentral?
Komunikace mezi členy
Organizace tréninků, zápasů,...
Nábor nových členů
Místo pro fotky, dokumenty,...
Rezervace a výběr sportoviště bez námahy?
Zkus SportCentral.
Největší přehled sportovišť v ČR
Rezervuj svou aktivitu snadno, rychle a zdarma
Získej slevy a výhody
Vše zařídíš na jednom místě
Zjisti, co se koná ve tvém okolí
Jak ti pomůže SportCentral?
Vybírej ze stovek sportovních akcí
Turnaje, závody, tréninky a další
900 a více sportů
Zorganizuj i svoji vlastní událost
Vyber si svého trenéra
Jak ti pomůže SportCentral?
Sportuj pod zkušeným vedením
Trenéři, instruktoři, cvičitelé
Zjisti, s kým cvičí kamarádi
Objednej se
Přihlásit Registrovat
Přidat
Hledat
PARŤÁCI
na sportování
SKUPINY
týmy, kluby
SPORTOVIŠTĚ
největší český katalog
UDÁLOSTI
tréninky, turnaje
VÝHODY
na sportování
TRENÉŘI
a instruktoři

MAGAZÍN TV O nás
Odhlásit
Plzeň - sportovní přehled

Pobyt v Americe byl velkou životní lekcí, říká atletka Jana Reissová

REDAKCE

Patří mezi mladé vrcholové sportovce, kteří zvládají sport na nejvyšší úrovni a zároveň vysokoškolské studium. Jednadvacetiletá atletka Škody Jana Reissová v září přispěla k zisku bronzových medailí na mistrovství České republiky družstev, k tomu přidala i náročné studium lékařské fakulty v Plzni.

„Vždycky jsem si dávala velké cíle. Ráda se vzdělávám a učím nové věci. Vím, že jsem si nevybrala nejlehčí školu ke sportu, ale věřím, že to zvládnu obojí, alespoň prvních pár let,“ líčí Jana Reissová, svěřenkyně trenérů Michala Černého a Vladimíra Bartůňka, jejíž hlavní a nejoblíbenější disciplínou je 400 metrů překážek. Mimochodem, na trati 300 metrů překážek je od roku 2013 dodnes českou dorosteneckou rekordmankou.

Startovala i na světovém šampionátu dorostenců v Doněcku (2013), a mistrovství světa juniorů v USA (2014), kde obsadila desátou příčku.

Jste připravená i na to, že vrcholová atletika se studiem medicíny skloubit už nepůjde?

Jestli to přijde, budu si trénovat sama rekreačně. Nejsem typ, který by dokázal celý den jen tak sedět u učení. Myslím, že tréninky by pro mě byly dobré odreagování.

Před dvěma lety vaši kariéru zabrzdilo zranění nártu a rozhodla jste se odletět studovat do Ameriky. Jaká to byla zkušenost?

Předtím jsem dostala několik nabídek stipendií na různých univerzitách. Letěla jsem tam ve chvíli, kdy už jsem byla vyléčená. Chtěla jsem té možnosti využít, i když jsme měla jasno o tom, že tam chci zůstat jen jeden rok. Měla jsem vizi, že si rozšířím obzory, zlepším v jazyce a posunu se dál v atletice.

Naplnila se tahle očekávání?

Amerika pro mě byla jednou velkou životní lekcí, a to vůbec ne lehkou. Byla jsem připravená vyzkoušet nové tréninkové metody, které podle původní dohody měly zlepšit moji maximální rychlost a posunout mě dál. Jenže všechno bylo v reálu jinak. Trénink na univerzitě se dal přirovnat spíš ke školnímu kroužku, než k profesionálnímu sportu. Neměli jsme k dispozici ani žádnou regeneraci, saunu, masáže, nic... V půl šesté ráno jsme chodili do posilovny, zvedali těžké váhy, běhu se moc nevěnovali. Na tenhle systém jsem brzy doplatila únavovou zlomeninou nártu. S běháním jsem se na půl roku mohla rozloučit.

Takže zkušenosti jste nabrala jen ty negativní?

To zase ne. Vážím si toho, co jsem poznala na univerzitě jako takové. Studium mě nesmírně bavilo, celý systém mi velmi vyhovoval. Poznala jsem spoustu skvělý lidí, kteří mi kdykoliv pomohli. Anglicky teď mluvím téměř jako česky, sem tam něco překládám a doučuji. Ale jinak musím říci, že moment návratu domů pro mě byl jednou z nejkrásnějších chvil v životě.

V Plzni jste se vrátila ke svým trenérům, letos byla členkou bronzového týmu v extralize. Jak letošní venkovní sezonu hodnotíte?

Udělala jsem velký pokrok. Po dvou letech vleklých zranění je to znamení, že jdu zase správným směrem k výkonům, které jsem měla před odletem do Ameriky. Mrzí mě, že mi o pár setinek unikl limit na mistrovství Evropy do 22 let. Ale ta bronzová medaile to vynahradila. Oslavily jsme ji pořádně, vždyť od roku 1992 to byla historicky teprve druhá týmová medaile pro náš oddíl v kategorii žen.

Jaké máte plány pro halovou sezonu?

Tu příliš v lásce nemám, protože se tam čtvrtka překážek neběhá. A i celkově se mi v hale závodí hůř. Takže zimu beru hlavně jako přípravu na další letní sezonu. V ní bude mým hlavním cílem přiblížit znovu ke svému osobnímu rekordu. Žádná velká akce typu mistrovství světa či Evropy se příští rok nekoná, ale chtěla bych se dostat do české nominace na mezistátní utkání do 22 let a zúčastnit se nějakých mítinků v zahraničí.

Velké sportovní cíle v sobě ještě živíte?

Vždy jsem toužila na olympiádu, jako každý sportovec. Ale teď jsem nohama na zemi. Přeji si vrátit do české špičky ve své disciplíně. Když se to povede, můžu si pak dávat zase vyšší cíle.

Nový příspěvek

Pro přidání příspěvku se musíš nejdřív přihlásit nebo zaregistrovat

ODEBÍRAT ČLÁNKY E-MAILEM

Pravidelný přísun informací o sportování v Plzni

Ahoj, když si u nás vypneš blokování reklam, umožníš poskytovat SportCentral i nadále zdarma. Děkujeme za zvážení :-)[x]