Je dobře, že nezdravá rivalita plzeňských klubů skončila, míní házenkářka Linda Galušková

Letos na jaře jako kapitánka slavila s ženským týmem DHC Plzeň vítězství v první lize a postup do WHIL, společné česko-slovenské soutěže. Teď už se házenkářka Linda Galušková chystá na novou sezonu, ve které se plzeňský klub po čase objeví mezi elitou.

„Věřím, že máme kádr natolik silný, že se v interlize dokážeme udržet. Že některé slovenské i české týmy dokážeme porazit, i když máme mladý tým. Na soutěž se těšíme,“ uvedla jednadvacetiletá Galušková, střední spojka DHC Plzeň.

Česko-slovenskou interligu už jste poznala v dresu Sokolu Písek, kde jste hostovala. Je to teď jiný pocit?

Určitě to bude jiné. V Písku byla skvělá parta, hrála jsem tam moc ráda. Ale tady jsem doma, se spoustou holek jsem vyrůstala od šesti let, jsme vlastně jako rodina.

Pro většinu týmu to bude velký skok. Zatímco v první lize jste patřily mezi favoritky, teď vás řadí to role outsiderů. Jak ten tlak zvládnout?

Mluvíme o tom, je jasné, že nastane trochu jiná situace. Nemůžeme čekat, že vyhrajeme tři čtvrtiny zápasů. Ale musíme zůstat pozitivní, do každého zápasu jít naplno a i z porážek si vzít to dobré. Chceme ukázat, že na interligu máme.

Co bude plzeňský tým v interlize zdobit?

Jsme přece krásné holky! Ale vážně... Interliga je o něčem jiném než první liga. Je to fyzicky náročná soutěž, hraje se to hodně na sílu. Což není úplně náš styl. My chceme předvádět rychlou házenou plnou pohybu. Důležité bude, jak se dokážeme prosadit střelecky.

Je důležité, že po letech rivality dokázaly najít společnou řeč tři ženské kluby z Plzně?

Určitě! A musím přiznat, že zezačátku jsem byla až překvapená, protože ta rivalita byla vážně občas hodně nezdravá. První zlom přišel před minulou sezonou. Jako hráčky Slavie jsme přešly pod hlavičku DHC, kde byly výborné mladé holky. A ve WHIL nás posílí i pár holek z HC Plzeň. Známe se navzájem, nemáme mezi sebou žádný problém. Já osobně jsem s řadou z nich působila i v akademickém týmu, takže máme na co navázat. A tým se podařilo doplnit i z jiných klubů.

Když se vrátíme do minulé sezony. Kdy jste začala věřit, že dokážete postoupit do interligy?

Já věřila od prvního kola. Přesto, že hned v něm se nám vůbec nepovedlo derby právě proti HC Plzeň. To nás vrátilo do reality. Potřebovaly jsme ještě trošku času, abychom se na hřišti sehrály. Ale rychle si to sedlo a začala vítězná série. Patřily jsme mezi favoritky soutěže a já jsem ráda, že jsme to potvrdily.

V čem byl největší problém?

Pro mě jako střední spojku bylo složité osvojit si všechny signály. Některé jsme měly ve Slavii, holky z DHC zase jiné. První týdny a měsíce dostala paměť zabrat, abych si všechno zautomatizovala.

Teď už se blíží start interligy, která se v příští sezoně bude hrát jako MOL liga. A hned na úvod, 5. září, vás čeká domácí premiéra proti Slavii Praha. V ní působí vaše sestřenice Veronika, bude to o to pikantnější?

Bude to hodně zajímavé. Už jsme proti sobě nastoupily, když jsem hostovala v Písku, a nebylo to nic příjemného. Neumíme ani nechceme proti sobě hrát. Známe se dokonale, stačí náznak a obě víme, co ta druhá udělá. Sama jsem zvědavá, jak to bude vypadat...