Ze hřiště na lavičku. Michal Edl se stal trenérem hokejbalistů Plzně

Jiný dres v hokejbalové extralize než ten plzeňský nikdy neoblékl. Léta byl Michal Edl oporou zadních řad „Mečounů“, jak se klubu přezdívá, poslední sezony nosil na hrudi i kapitánské céčko. Do té nové už dvoumetrový hráč vstoupil v nové roli. Ve 34 letech se totiž Edl stal hlavním trenérem A-týmu. Nahradil šéfa klubu Josefa Kadaněho, který se po čtyřletém působení u extraligového týmu zakončeném ziskem bronzových medailí přesouvá k plzeňské mládeži.

„Raději bych se ještě viděl na hřišti. Ale už v loňské sezoně nebyl můj zdravotní stav moc dobrý a nechci hrát pod prášky. Takže asi to je zároveň konec aktivní kariéry, i když to nechci říkat úplně definitivně,“ uvedl Michal Edl.

V plzeňském klubu zároveň plníte funkci místopředsedy. Jak se zrodil váš přesun na trenérskou lavičku?
Hlavní kouč Josef Kadaně skončil a rozhodl se věnovat mládeži, takže se situace musela řešit. Já to mám nastavené tak, že chci klubu vrátit to, jak mě vychoval. Když se tahle varianta ukázala jako nejideálnější, šel jsem do toho. Zvažovala se dlouho i možnost, že se k áčku posune Martin Kovářík. Ale tím by se narušila klubová kontinuita, protože Martin je šéftrenérem mládeže. Nakonec to tedy dopadlo takhle.

Za asistenta jste si vybral Jana Beránka, dalšího bývalého obránce Plzně. Tam byla volba jasná?
Honzu jsem chtěl jako asistenta od první chvíle. Prožili jsme toho spolu hodně, oba máme společný zájem klubu co nejvíce pomoci. Žádnou jinou variantu jsem nezvažoval.

Do nové sezony jste vstoupili s obměněným kádrem. Skončili mimo jiné Jaroslav Kejř a Michal Slanec,který minimálně na rok zamířil do Švýcarska. Bude těžké navázat na loňské výkony?
Jarda i Michal nám samozřejmě budou chybět, oba patřili k oporám týmu. Ale tým má určitě sílu na to, aby hrál opět na špičce soutěže. A zároveň máme pořád co vylepšovat v herním projevu i v hlavách hráčů.

Je v silách současného týmu zaútočit opět na medaili?
Já jsem přesvědčený, že se nám může podařit dosáhnout i na titul. Ale samozřejmě také dobře vím, jak dlouhá a obtížná cesta k němu vede. Přesto si malé cíle nemůžeme dávat.