Sen o NHL ještě nevzdávám, hlásí hokejový útočník Petr Straka

Jméno Straka patří k plzeňskému hokeji stejně pevně, jako Jaromír Jágr ke Kladnu. Ale  není jen doménou Martina, olympijského vítěze z Nagana 1998 a nyní majitele HC Škoda, a jeho staršího bratra Michala, bývalého skvělého útočníka a nyní úspěšného trenéra. Po dlouhých osmi letech strávených v zámoří se letos v létě vrátil do klubu další odchovanec a další forvard Petr Straka. Bývalý mládežnický reprezentant, který v červnu oslavil pětadvacáté narozeniny, teď bude na plzeňském ledě dalším nositelem slavného příjmení.

„Je skvělé, když můžete hrát profesionální hokej tam, kde jste vyrostli. O tom každý hráč jako kluk sní,“ říká Petr Straka, který už okusil i atmosféru dospělého českého národního týmu při srpnových přípravných zápasech proti Slovensku. Před lety startoval na světových šampionátech do 18 i do 20 let.

Před dvěma lety jste poznal atmosféru vysněné NHL, tři utkání jste odehrál v dresu Philadelphie, během nich si připsal dvě asistence. Ale další šance už nepřišla. Je pro vás NHL uzavřená kapitola?
Naděje je vždycky. I z české extraligy vede cesta do NHL, nic není ztracené. Samozřejmě, musím hrát hodně dobře. A když se k tomu bude dařit celému týmu, nějaká nabídka zase může přijít. Určitě NHL ještě nevzdávám, třeba v ní za tři roky zase budu. Ale také dobře vím, že těch zatáček a překážek, které se k tomu musí překonat, je spousta.

Kdy jste se rozhodl pro návrat do mateřského klubu?
V soutěži AHL jsem vydržel čtyři roky, to je déle, než většina kluků vydrží. Nějakou dobu už jsem tušil, že NHL je teď asi pro mě uzavřená, navíc jsem v minulé sezoně přišel o dost zápasů kvůli otřesu mozku. Přemýšlel jsem, co bude dál a rozhodl se pro Evropu. Martin Straka mi osobně volal do Ameriky, což mě moc potěšilo. Sice jsem ještě zvažoval jiné možnosti v Evropě, byly tam nějaké kluby z KHL i z Finska, ale nakonec jsem se rozhodl pro Plzeň. Chtěl jsem mít co nejdříve jasno, nechtěl jsem čekat až někdy do konce srpna, jestli přijde konkrétní nabídka.

Jako odchovanec, navíc s příjmením Straka, to v Plzni nebudete mít úplně jednoduché. Jste připravený na tenhle tlak?
Musím zabrat a dokázat, že jsem v zámoří nebyl omylem. Já se do Plzně strašně těšil a chci se tady prosadit co nejvíc. A že jsem místní? Může to být výhoda i nevýhoda. S tímhle tlakem se musím umět vypořádat. Mám tady rodinu, spoustu kamarádů. Určitě mě dokážou povzbudit, když se nebude dařit podle představ. Ale pro mě je to skvělé, že můžu hrát profesionální hokej tam, kde jsem se ho naučil. O tom přece každý hráč jako kluk sní. Udělám všechno pro to, aby z očekávání nebylo velké zklamání.

Co se za těch osm let, co jste byl pryč, v Plzni změnilo?
Vyhrál se titul přece! To byla paráda, fandil jsem v Kanadě na dálku. A na zimáku je teď užší kluziště, než když jsem odcházel, na šířku nějakých osmadvacet metrů. Ale to je pořád hodně oproti AHL, v přípravě jsem si musel chvíli zvykat. Jinak se člověk rychle cítil jako doma, vždyť jsem tady vyrůstal.

Přiznejte, kolikrát se vás v zámoří ptali na to, zda jste příbuzný s Martinem Strakou?
To jsem přestal počítat už asi po dvou měsících… Neštvalo mě to, spíš jsem si dělal srandu, že bych si to přál, ale nic nenadělám. Ale že jsme alespoň z jednoho města a potkáváme se občas na plzeňském zimáku. Poznal jsem rychle, jak moc lidi v Americe Martina obrovsky respektují za to, co v NHL dokázal.