Šéf NFZO Vladimír Jarý: Jsem pyšný na to, co jsme dokázali

V červnu 2011 byl jedním ze zakladatelů Nadačního fondu západočeských olympioniků a postavil se do jeho čela jako předseda správní rady. A letos v říjnu, kdy se uskutečnilo v pořadí už šesté výroční zasedání této organizace, měl bývalý skvělý házenkář Vladimír Jarý důvod ke spokojenosti.

„Historicky se nám podařilo získat a bývalým sportovcům rozdat nejvíce finančních prostředků. Velké pochopení jsme našli u vedení města a Plzeňského kraje, k tomu se přičetly i příspěvky ze soukromých zdrojů. Většina z nich přišla s vyšší částkou než dříve,“ říká Vladimír Jarý, letošní sedmdesátník, stříbrný medailista z letních her v Mnichově 1972.                                        

Vraťme se se na chvíli o těch šest let zpět. Co bylo hlavním důvodem vzniku Nadačního fondu západočeských olympioniků?

Vznik, a nejen našeho nadačního fondu, byl vlastně reakcí na zamítavé stanovisko politiků z roku 2007. Tehdy přišel poslanec a bývalý skokan na lyžích Pavel Ploc s návrhem zákona, dle kterého by limitovanému počtu bývalých vynikajících sportovců a držitelů olympijských medailí příslušel pravidelný měsíční příspěvek, jako je tomu v řadě jiných zemí. Návrh neprošel, my se tu situaci snažíme řešit jinak. Řídíme se metodikou Českého klubu olympioniků, ale peníze si musíme získat sami na základě vlastní aktivity.

Zdá se, že postupně jste si vybudovali respekt a důvěru, prostředků pro bývalé sportovce se schází čím dál více.

Oproti situaci před šesti lety jsme ohromně spokojení. Jen Plzeňský kraj letos přispěl 250 tisíci korun, moc pomohlo i město, dohromady se částka včetně příspěvků od soukromých dárců, kde obrovskou práci dělá bývalý hokejista Vláďa Bednář, vyšplhala na nějakých 550 tisíc. Jsem rád, že i když se mění politická garnitura, pochopení nacházíme.

Kolika bývalým olympionikům jste mohli pomoci v letošním roce?

Bohužel, letos nás opustili dva nejstarší členové. Volejbalista Stanislav Šneberger a házenkářka Stáňa Kučerová. Máme nyní 24 seniorů nad 60 let. Nadační fond pomáhá právě těmto bývalým sportovcům, kteří jsou již v důchodovém věku a dostali se do tíživé životní situace. Výjimkou v letošním roce byla lukostřelkyně Barbora Horáčková, která je věkem mladší a bojuje s těžkou nemocí. Celkem se sportovcům v letošním roce rozdalo okolo 400 tisíc korun. Jsem přesvědčený, že ty finance jsou pro ně potřebné, v současné době určitě více než nějaké plakety.

Jak si fond stojí ve srovnání s těmi dalšími v celé republice?

Jednoznačně patříme k těm nejvýkonnějším a nejúspěšnějším. Ale rádi bychom, aby se víc zapojili mladí olympionici, kterých je na západě Čech hodně. Zatím se moc nezúčastní, přitom třeba v Libereckém kraji chodí pravidelně šedesát, sedmdesát lidí včetně té mladší olympijské generace. Chceme je i u nás víc zapojit, pro malé děti jsou to vzory. Proto se pravidelně zúčastníme i akcí, které pořádá město, například olympijský park.

Cítíte zadostiučinění, kam se nadační fond podařilo posunout během těch šesti let?

Jsem pyšný na to, co jsme dokázali. Ale pořád jsem neklidný, chtěl bych to posouvat stále dál a dál. Věřím, že se to podaří. Když vidíte ty oceněné sportovce, všechno jsou to opravdová esa, která bojovala za naši vlast. Finance potřebují, povzbudí je to v nelehké životní situaci. Ta práce má smysl.