Nejlepší hráč v bundeslize? Thomas Müller, tvrdí Vladimír Darida

Patří k oporám bundesligového týmu Hertha Berlín SC i k základním stavebním kamenům české fotbalové reprezentace. V srpnu záložník Vladimír Darida oslaví sedmadvacáté narozeniny, ale fanoušci mistrovské Viktorie mají dobře v paměti i jeho začátky v Plzni. Do ligy nakoukl poprvé v roce 2010, pak ho klub poslal na zkušenou do druholigového Sokolova, ale brzy si ho trenér Pavel Vrba stáhl zpět. A jeho kariéra rychle nabrala směr vzhůru.

"Měl jsem štěstí na skvělé spoluhráče. Především Pavel Horváth byl pro mě důležitý. Radil mi, co bych měl dělat jinak a co vůbec. A vždycky mi poradil dobře, moc si toho vážím," děkuje na dálku Darida, plzeňský rodák a odchovanec Viktorie.

Teď už čtvrtou sezonu působíte v německé bundeslize. Dva roky jste hrál za Freiburg, nyní válíte za Herthu. Koho za tu dobu považujete za nejlepšího hráče německé prestižní soutěže?
Došlo mi to hned v prvním utkání proti Bayernu ještě za Freiburg. Thomase Müllera jsem samozřejmě znal a uznával ho, ale za úplného top hráče jsem ho nepovažoval. Až do toho zápasu, kdy jsem rychle změnil názor. Když vidíte, jak se pohybuje, jak pracuje s míčem, jak si umí vyhledat ideální prostor, můžete jen smeknout. Je nebezpečný pro každého soupeře. Přitom na hřišti může působit nenápadně, ale je strašně nebezpečný.

S kým si fotbalově nejvíce rozumíte v berlínské Herthě?
S Mitchellem Weiserem. To je hráč, kterému můžete přihrát kdykoliv, pořád chce balon a vy nemusíte mít obavu, že ho ztratí. Naopak, musíte si hned hledat volný prostor, protože se dá čekat, že vám míč v pravou chvíli dokáže vrátit a vylepšit vaší pozici.

Který zápas v bundeslize vám nejvíce utkvěl v paměti?
To je poměrně čerstvá vzpomínka z této sezony. A bohužel negativní. Domácí zápas s mistrovským Bayernem.  Vedli jsme 1:0, dřeli každý na více než sto procent. A někdy v 97. minutě jsme dostali vyrovnávací gól na 1:1. To byla strašně frustrující chvíle. Byla tam pak na konci i nějaká strkanice, spousta našich kluků byla plná emocí. Já se do toho nezapojil, protože jsem byl úplně mimo. Jen jsem stál, kroutil hlavou a říkal si, že to vůbec není možný.

Dokázal jste se prosadit v bundeslize, jedné z nejlepších soutěží světa. Jaký je vůbec váš oblíbený klub?
Vždycky to byl a je Manchester United. A když jsem byl malý, byl mým fotbalovým vzorem Pavel Nedvěd. Teď už to mám trošku jinak, nejsou přede mnou žádné vzory, nevzhlížím k nikomu s pocitem, že chci být jako on. Spíš se sám snažím pořád tvrdě pracovat, abych třeba i já mohl jednou být vzorem pro pár malých kluků v Plzni nebo kdekoliv jinde.

Ve Viktorii jste začínal už v přípravce, jak na to vzpomínáte?
Na stadion mě přivedli rodiče a mým prvním trenérem byl pan Böhm. Vzpomínám na něj moc rád. Také na chvíle, kdy jsme v žákovské lize dokázali porazit Spartu nebo Slavii a samozřejmě na dorostenecký titul. Já jsem se v dětství nějaký čas věnoval i sportovní gymnastice, ale ne na závodní úrovni. Pro fotbal to ale byla dobrá průprava. Obratnost, kotouly či pády pro mě nebylo nic nového. A protože jsem menší postavy, musím se to snažit dohánět chytrostí a technikou.

Ne všichni ví, že se musíte v životě srovnat i s celiakií, což je celoživotní onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku. Kdy se u vás nemoc projevila a jak se s ní vypořádáváte?
Při přechodu z žáků do dorostu. Tahle nemoc způsobuje kromě jiného i zpomalení růstu. Když mi pak lékaři nasadili bezlepkovou dietu, tenké střevo se dalo do pořádku a já začal růst. Stravu musím hlídat neustále, v jídelníčku nesmí být potraviny obsahující lepek, zejména z mouky. Doma je to jednodušší, ale třeba při zápasech venku nebo cestách letadlem je třeba na všechno myslet. Ale už jsem si zvykl.