Měl jsem vize, které mě nabíjely energií, vzpomíná Josef Kadaně, duše plzeňského hokejbalu

Hokejbal je jeho životem. Josef Kadaně patří mezi jeho hlavní průkopníky. Byť je pro řadu lidí trošku rozporuplnou osobností, pokud jde o nasazení a rozvoj tohoto sportu, má respekt napříč celou republikou. Málokdo mu věnoval tolik energie jako on. Někdejší důrazný obránce, dlouholetý funkcionář, trenér, kouč či asistent u různých reprezentačních výběrů, šéf plzeňského klubu, krátce předseda hokejbalového svazu. Především jeho zásluhou se v roce 2009 konal v Plzni světový šampionát, na Košutce už léta funguje speciální hokejbalová hala. Loňský rok byl pro Josefa Kadaněho už šestadvacátým od založení klubu HBC Plzeň, sám se v něm aktivně pohybuje od jeho počátků.

"Jednou určitě nadejde chvíle, kdy se tahle etapa uzavře. Plzeňský klub jsem spoluzakládal, je to srdeční záležitost. A jsem rád, že v tomto ohledu nejsem zdaleka jediný. Od prvopočátku jsem měl nějaké vize. Často odvážné, ale právě ty mě nabíjely energií. Uvidíme, co přinese budoucnost," uvedl Josef Kadaně v rozsáhlém rozhovoru pro klubový web. Mimochodem, právě loni v říjnu oslabil padesáté narozeniny.

Jaké jsou tedy nejbližší plány spojené s plzeňským klubem?
Není žádný zásadní, ale chceme se stále rozvíjet. Rád bych viděl více hráčů v mladších žácích a přípravkách, po dobrém podzimu si přeji ligovou medaili v dorosteneckých kategoriích. Věřím, že dotáhneme snahu o přístavbu zázemí pro mládež v hokejbalové hale, že se nám podaří uspořádat zase o něco lepší Pilsen Cup, mezinárodní turnaj pro kategorii U15. A samozřejmě je naším cílem mít spokojené fanoušky a všechny, kteří jsou součástí klubu.

Loni jste se přesunul právě k mládeži od mužského A-týmu HBC Plzeň. To rozhodnutí ve vás zrálo delší dobu?
Vyplynulo ze situace. Původně jsem měl v plánu pokračovat u áčka, ale na jaře jsem cítil, že už nemám tu potřebnou energii. Být u kvalitního týmu ze setrvačnosti nemá smysl. Věřil jsem, že přesun k mladším žákům mi dá nový impuls a přesně to se potvrdilo.

Od áčka jste odcházel loni na jaře po zisku bronzových medailí, když jste v semifinále v pětizápasové bitvě podlehli Kladnu. S odstupem času, jak tenhle výsledek hodnotíte?
Jako promarněnou šanci. Pokud je možnost uspět a dojít až na vrchol, má se ta možnost plně využít. A my uspět mohli. Na druhou stranu, vyhráli jsme základní část, celkově ta sezona byla výborná. Málokterý tým v mé trenérské minulosti měl to, co ten loňský. O to více je škoda, že jsme naše schopnosti nevyužili naplno.

Plzeň má dlouhodobé vazby na mezinárodní hokejbal. Před časem muži absolvovali cestu do Kanady, mládežnické kategorie se představily ve Švýcarsku. Jak hodnotíte vztahy se zahraničními kluby?
Dřív pro nás byl nejbližším švýcarský Oberwil, s ním máme dodnes pevné vazby. A dnes je těch mužstev daleko více. Třeba se slovenským Ružinovem participujeme na dvou turnajích během roku, spolupracujeme se švýcarskou Belpou, anglickým hokejbalem, německým Weidenem. Silné přátelské pouto nás pojí s Gary Slavinem, bývalým manažerem kanadských reprezentací. Díky němu se v Plzni již několikrát objevil kanadský výběr. Jinak tomu nebude ani letos, v červnu dorazí výběr West Coast Express obhajovat triumf na žákovském Pilsen Cupu.

Loni v létě byl hokejbal součástí ojedinělého projektu "Rio v Plzni", které veřejnosti nabídlo pestrou škálu sportů v rozlehlém olympijském parku. Jak na tu akci vzpomínáte?
Ten maraton téměř tří týdnů byl obrovský zápřah pro všechny. Jsem rád, že se ukázalo, jak náš klub dokáže na takové akci ukázat svou kvalitu. Hokejbal byl v plzeňském parku vidět a návštěvníky bavil. Se stavbou hřiště i dohlížením na správných chod pomáhali hráči i trenéři všech kategorií a přineslo to ovoce. Jsem hrdý, jakou tam náš klub odvedl práci. Náš sport potřebuje bojovat o přízeň každá zdařilá účast na akcích typu Rio v Plzni či předtím Letní olympiádě dětí a mládeže pomáhá.