Když vyrůstáte v Marseille, musíte si fotbal zamilovat, říká útočník Jean-David Beauguel

Hrál za rezervu francouzského Toulouse, v roce 2012 působil krátce v tuniském týmu Espérance Sportive de Tunis, pak se přesunul do nizozemského RKC Waalwijk. Od července 2014 ale francouzský fotbalový útočník Jean-David Beauguel běhá a střílí góly na českých trávnících. Přivábila jej pražská Dukla, během sezony 2016/17 zamířil do Zlína. A tam si ho loni na podzim vyhlédla mistrovská Viktoria Plzeň. Potřebovala získat náhradu za vážně zraněného kanonýra Micheala Krmenčíka, v zimní pauze se tak v březnu sedmadvacetiletý Beauguel stěhoval do Plzně a s klubem podepsal smlouvu až do léta 2022.

„Jsem rád, že jsem součástí tak velkého projektu. Podepsat smlouvu v Plzni je pro mě čest. Přestoupit ze Zlína do Plzně, která na podzim hráli Ligu mistrů a každý rok bojuje o titul, je velká výzva. A věřím, že i správný krok,“ popisoval rodák ze Štrasburku při podpisu nové smlouvy. Na podzim nastřílel v dresu Zlína devět gólů, teď už bojuje o své místo v týmu trenéra Pavla Vrby.

Mohl jste ze Zlína odejít i jinam?
Měl jsem nabídky i ze zahraničí, ale rozhodl jsem se pro Plzeň. V Česku se mi líbí, už jsem si tu zvykl velmi dobře.

Prozradíte, jaké byly vaše fotbalové začátky doma ve Francii?
S fotbalem jsem začal zhruba v osmi letech v Marseille. Nejprve za slavný Olympique, ale to jsem byl ještě hodně mladý. Pak jsem přestoupil do jiného městského klubu US Endoume. V patnácti letech jsem zamířil do akademie v Niortu, tam jsem působil dva roky a pak další dva roky v Toulouse.

Proč jste se rozhodl právě pro fotbal, měl jste ho v rodině?
To ne, ale můj táta fotbal sledoval v televizi neustále. Hráli jsme spolu hru FIFA na Playstationu, chodili se dívat na zápasy. V Marseille jsme hráli fotbal ve škole s kamarády o každé přestávce, odpoledne každý den venku. Když žijete v Marseille, musíte si fotbal zamilovat, tam je to výjimečné.

Z Francie jste zamířil do Nizozemska. Jak na to vzpomínáte?
Odjel jsem tam na testy a hned v prvním utkání vstřelil dvě branky. Pak jsem šel s Waalwijkem do přípravy a šanci v tamější soutěži mi dal trenér Koeman. Pro mladého hráče je to obrovská zkušenost, nizozemská liga je kvalitní soutěž s dobrými fanoušky. Bohužel, sestoupili jsme, ale pro mě to bylo to nejlepší, co mě na startu profesionální kariéry mohlo potkat.

Pak přišla nabídka z Česka.
Přiznávám, že se mi nechtělo hrát druhou nizozemskou ligu. Zájem projevily některé kluby z nižší soutěže, ale vyčkávaly a mně se nechtělo čekat. Můj agent se zeptal, jestli nechci jít do Prahy. Do ambiciózního klubu, kde bych mohl dál fotbalově růst, zlepšovat se a posunout dál. A já nemám problém s cestováním, baví mě poznávat nové země. Řekl jsem si, proč ne? Nová země, nová výzva.

Prosadil jste se v Dukle, poté i ve Zlíně. Teď bojujete o místo v Plzni, jaké byly první týdny v novém působišti?
Skvělé. Všechno je tu výborné. Nečekal jsem, že je tady tak výborná parta. Kluci mě okamžitě přijali. Jako hráč tu máte vše potřebné pro to, abyste se mohl zlepšovat. Pro mě je to výzva. Být ještě lepší a ukázat se i v tak velkém klubu.

Mohl jste odejít do zahraničí, proč jste se rozhodl zůstat v Česku?
Když jsem se rozhodl zamířit sem, přátele se divili a ptali se: Proč zrovna Praha?! A když pak za mnou poprvé přijeli, okamžitě se jim v Česku zalíbilo a jezdí pravidelně. Praha je pro turisty nádherné město. Ale nejde jen o Prahu. Když jsem šel do Zlína, pár spoluhráčů mi říkalo, že je to vesnice. Ale vůbec ne. Lidé na Moravě jsou uvolněnější, pořád se usmívají, všichni se ke mně chovali skvěle. A teď jsem v Plzni, je krásná.

Ale s češtinou se stále příliš nekamarádíte, že?
Když jsem byl na Dukle, měl jsem nějaké lekce. Asi čtyři měsíce mě učil jeden spoluhráč, pak jsme toho nechali. Mně se do češtiny příliš nechtělo, nevěděl jsem, zda brzy neodejdu do jiné země. Ale teď jsem v Plzni podepsal smlouvu na tři a půl roku, takže jsem se do učení znovu pustil a doufám, že se budu rychle zlepšovat.