Kateřina Beroušková začínala s fotbalem a atletikou, ale stala se skvělou běžkyní na lyžích

Jako hrdá Chodka se pětadvacetiletá běžkyně na lyžích Kateřina Beroušková pyšně hlásí k rodnému Postřekovu. Přesto má hodně blízko i ke krajské metropoli Plzni. Závodí za Sport Club Plzeň, trénuje v nedalekém Chotíkově, kde je jejím trenérem a zároveň i životním partnerem Vladislav Razým mladší, bratr známějšího českého reprezentanta Aleše. I jejich otec patřil mezi výtečné běžkaře a uznávané lyžařské kouče.

Nicméně cesta Kateřiny k lyžím nevedla úplně přímočaře. „Až do jednadvaceti jsem se věnovala atletice. Běhat na lyžích jsem začala až před čtyřmi lety, kdy jsem do Plzně přišla na vysokou školu. Potkali jsme se s Vláďou, navázali kontakt a teď jsme spolu,“ usmívá se čtyřnásobná česká šampionka. Navíc ve stejném klubu se teď snaží prosadit i její mladší sestra Barbora.

Letos v lednu v Novém Městě na Moravě obhájila Kateřina Beroušková domácí titul na tratích pět kilometrů klasicky i volnou technikou. To jí zajistilo nominaci na světový šampionát ve finském Lahti, který se konal na přelomu ledna a února. A černovlasá sportovkyně tam patřila mezi naše nejlepší reprezentanty, byť celkově mistrovství nedopadlo pro české barvy příliš úspěšně.

Vraťme se ještě k lednovému mistrovství České republiky v Novém Městě. Ovládla jste závod na 5 km klasicky i stejnou trať volnou technikou s hromadným startem. Která disciplína vám sedí lépe?
Je mi celkem jedno, jakým stylem závodím. Nejlepší je jet rychle a v závěru ještě zrychlit. (směje se) Šampionát mě zastihl v solidní formě, měla jsem velkou motivaci v podobě nominace na mistrovství světa ve Finsku. Chtěla jsem dopadnout co nejlépe. Trošku mě mrzí čtvrté místo ve sprintu, kde jsem doplatila na kolize se soupeřkami. Ale ty dvě zlaté medaile to bohatě vynahradily.

Díky výkonům v posledních dvou letech jste se dopracovala až do českého národního týmu. Je to velký rozdíl oproti stavu předtím?
Velký. Předtím jsem si prakticky všechno řídila sama, teď je třeba se podřídit chodu národního týmu. Hodně času během roku trávím mimo republiku. Ale nestěžuji si, mám perfektní servis a dostat se na velké mezinárodní závody, to je pro mě něco úžasného. Ale je pravda, že třeba na Tour de Ski jsem poznala, jak těžké je udržet se ve světové špičce. Závod začne rychle, skoro jako sprint. Otázkou je, jak dlouho se soupeřkami vydržíte. Je to velká motivace, ale zároveň hodně složité, když vidíte, že absolutní čelo vám hodně ujíždí…

Jak se kloubí vrcholový sport se studiem na vysoké škole? Musíte něco šidit?
Samozřejmě, že po tvrdém tréninku máte spíš chuť jít spát, než se dívat do skript. Není to jednoduché, ale spojit to lze. Pro mě je dokončení studia zásadní, bez toho by ani lyžování nedávalo smysl. I proto jsem byla hodně rozčarovaná, když jsem v lednu kvůli viróze přišla o univerziádu v kazašském Almaty. Naštěstí do Lahti jsem se pak dala dohromady.

S během na lyžích jste začala až v dospělém věku. Jak vzpomínáte na sportovní dětství?
Rodiče mě už jako malou vedli k lyžování, ale závodila jsem pouze na amatérské úrovni. Více jsem se věnovala fotbalu, v patnácti letech jsem přešla k atletice. Byla jsem členkou klubu Mílaři Domažlice, kde mě vedl trenér Jiří Královec. Soustředila jsem se na běhy na 1500 a 3000 metrů, k tomu na závody do vrchu. Posbírala jsem pár medailí jako dorostenka a juniorka, startovala jsem i na juniorském mistrovství světa a Evropy v běhu do vrchu. Zlom začal, když jsem přišla do Plzně na vysokou školu. A naplno se začala věnovat běhu na lyžích.

I když teď hodně času trávíte v Plzni, stále se hlásíte k rodnému Chodsku. Loni jste se stala i nejlepším sportovcem Domažlicka za rok 2015. A prý mělo slavnostní vyhlášení hodně vtipnou podobu, je to tak?
Bylo to skvělé. Moderátor Tomáš Budka nechal promítnout video, ve kterém mi poblahopřála olympijská vítězka Kateřina Neumannová. Zároveň mi radila, že bych ještě měla zlepšit práci s hůlkami. A Tomáš Budka už měl na pódiu připravený stoleček, pytlík rýže a k tomu čínské hůlky, abych to zlepšení rovnou ukázala. Celý ten galavečer byl vtipný a moc se mi líbil. Navíc ten rok 2015, za který jsem ocenění získala, byl takovým rozjezdem mezi nejlepšími v republice. Tak snad to ještě v budoucnu potvrdím.