Juniorský tenista Jonáš Forejtek přivezl do Plzně trofej za výhru na Australian Open

V srpnu 2018 se stal pátým Čechem v historii, který vyhrál mistrovství Evropy do 18 let. Student sportovního gymnázia v Plzni Jonáš Forejtek tak vykročil po stopách Ivana Lendla či Karla Nováčka. A na začátku ledna se tenista, který v březnu oslaví osmnácté narozeniny, znovu dostal do záře reflektorů. Společně s Daliborem Svrčinou, s nímž už předloni pomohl českému výběru k vítězství v juniorském Davis Cupu, triumfovali ve čtyřhře v Melbourne a ovládli juniorské Australian Open.

„Nesmírně si toho cením, je to zatím můj největší úspěch," svěřil se Jonáš Forejtek po návratu z Austrálie. Od juniorských let Barbory Strýcové je to poprvé, co do Plzně dorazila trofej pro vítěze prestižního Grand Slamu. Forejtek, který bydlí v Úlicích, je stále členem TK Škoda Plzeň, často však jezdí trénovat na pražskou Štvanici a z I. ČLTK je i jeho osobní trenér Jan Mertl.

A pro pořádek, Forejtkův otec Ladislav vede na lyžařském svazu úsek alpských disciplín, starší bratr Filip už reprezentoval Českou republiku na zimních olympijských hrách ve sjezdovém lyžování. Pak zvolil jinou cestu, nyní studuje v USA.

Dorazilo vám po vítězném turnaji hodně gratulací?
Bylo jich docela dost. I to byla odměna za to, že jsme s Daliborem vyhráli. Gratulovali mi i kamarádi ze Sportovního gymnázia v Plzni, to mě moc potěšilo. Pohár za vítězství už mám vystavený doma. A kdo bude chtít, tomu ho přivezu ukázat.

Mimochodem, jak zvládáte studium na gymnáziu při náročném tenisovém programu?
Studuji třetí ročník a lehké to není, protože turnajů je opravdu hodně. Mám individuální plán, takže chodím hlavně na zkoušky. Přiznávám, že na turnajích je těžké se učit. Ale po návratu z Austrálie jsem měl asi měsíc čas na to, abych si dodělal první pololetí.

Nemrzí vás přece jen trošku, že jste v Austrálii získal trofej „jen“ ve čtyřhře?
Samozřejmě, že všichni jedou na Australian Open hlavně kvůli singlu. Ale když se pak daří i v deblu a postupujete dál a dál, tak se pak v tréninku během turnaje zaměříte víc i na čtyřhru. A určitě mě to nemrzí, každý takový úspěch je skvělý.

Co scházelo k lepšímu výsledku ve dvouhře, v níž jste se stal loni mistrem Evropy do 18 let?
První dvě kola jsem odehrál slušně, porazil jsem domácího Sweeneyho a Makka z Maďarska. Ve čtvrtfinále byl levoruký Ital Zappieri nad moje síly. Byl zkrátka lepší, i když právě jeho jsem loni ve finále evropského šampionátu dokázal porazit.

Jak se vám Australian Open líbí, je něčím specifický?
Odletěli jsme tam s velkým předstihem, abychom si zvykli na prostředí. Měli jsme i jeden přípravný turnaj, takže na adaptaci bylo času dost. A musím říci, že Australian Open je jeden z nejlepších grandlsamových turnajů. O hráče je tam perfektně postaráno, organizátoři se neustále ptají, zda vám něco nechybí. Dostali jsme se i do centra Melbourne, k moři, na tom přípravném turnaji nás vzali i na exotická zvířata. To bylo příjemné zpestření. Jen ten rychlý povrch mi příliš nesedí, raději mám antuku.

Dá se tam během turnaje narazit i na největší hvězdy současného tenisu?
Někteří junioři jim dokonce dělají tréninkové sparingpartnery. Uvidíme, jestli mě to někdy potká, ale na druhou stranu, zatím jsem to neměl ani v plánu. Kdyby se ale povedlo dostat se třeba k Rogerovi Federerovi, to by  byla bomba. Ale zrovna on prý v tréninku zkouší hodně nových věcí, rád experimentuje a dostat se k němu není jednoduché.

Jak daleká je cesta k tomu, abyste se prosadil i na dospělém grandslamu?
Teď se zrovna změnil ranking, už jsou dva světové žebříčky. Na ten vyšší, podle něhož se nasazuje na největší turnaje, se já musím teprve dostat. Mým cílem je, abych si tak do dvou let na seniorském grandlsamu zahrál. A také bych si brzy rád řekl i o nominaci do daviscupového týmu.

Co by tomu mohlo pomoci?
Mít úspěšnou letošní sezonu. Od března se zase vrhnu do turnajů. Už bych se chtěl soustředit i na muže, ale v plánu je i juniorka v Paříži a ve Wimbledonu. Ještě uvidím, jestli se zúčastním podzimního US Open. Ale pokusit se vyhrát některý z juniorských grandslamů ve dvouhře, to je můj nejbližší velký cíl.