Jakub Vais: Novinář, mluvčí a nyní kustod hokejové Škody

Vyrůstal v Břasích na Rokycansku a už ve 13 letech přičichl k novinářské práci, když začal psát on-line reportáže z různých sportovních událostí. Scházelo málo, aby nastoupil do deníku Sport, ale osud nakonec pro Jakuba Vaise vymyslel jiný scénář. Z pozice dispečera internetových stránek HC Škoda se vypracoval na tiskového mluvčího hokejového klubu a nakonec se rozhodl ještě přiblížit hráčské kabině. Od začátku minulé sezony pracuje jako masér a kustod extraligového týmu Plzně.

"Přemýšlel jsem o tom hodně, dával si pro a proti. Ale převážilo to, že chci být v kabině, v přímém kontaktu s hráči. A na rozdíl od role tiskového mluvčího si umím představit, že tuhle práci budu dělat klidně i za dvacet let," svěřuje se letos 24letý rokycanský rodák Jakub. 

Vraťme se k novinářským začátkům, jaké byly?
Bavilo mě to, už od třinácti let jsem psal on-line reportáže. V roce 2014 jsem absolvoval i projekt Českého olympijského výboru pro mladé novináře. To mi dalo nesmírné zkušenosti, v psaní posunulo dál. Měl jsem novinářské sny. Tím byla Praha, tištěná media, třeba televize mě vůbec nelákala. Nakonec jsem zkusil konkurs do deníku Sport, skončil jsem druhý v pořadí. Tedy první, kterého nevzali. Pak už začala anabáze u plzeňského hokeje.

Tam jste začínal jako internetový spolupracovník?
Dá se to tak říci. Oslovila mě agentura eSports, která se starala o sociální sítě, já se stal jakousi zastřešující osobou. Ale začalo být jasné, že novinářská budoucnost už se v mém případě příliš nerýsuje. Pak se poprvé ozval Petr Šulan, se kterým se známe mnoho let. Že bude pomalu končit masér Jarda Kugler, jestli bych neměl zájem. Ale pak to šlo do ztracena, Marcel, jak Jardu každý oslovuje, ještě zůstal. A já začal pracovat jako tiskový mluvčí. 

A za další rok se kustod a masér Šulan ozval znovu...
Přesně tak. Vzal jsem si tři týdny na rozmyšlenou a pak jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Ta práce přímo s klukama v kabině mě lákala ze všeho nejvíc.

Jak se pak z člověka stane profesionální masér?
Loni v lednu jsem nastoupil na masérský kurs, začátkem dubna absolvoval závěrečné zkoušky. Ale samozřejmě je to dlouhodobý proces, pořád se učím nové a nové věci. Masírování se vyvíjí, k tomu si vytváříte svůj styl. Je to úplně jiná práce, než předtím. A zároveň jsem začal hodně makat i na sobě, cvičit, od loňského května jsem shodil 17 kilogramů. 

Přesto, neměli k tobě mazáci v kabině trošku odstup, když se měli nechat masírovat od bývalého tiskového mluvčího?
Měl jsem štěstí, že v letní přípravě byla spousta mladých kluků. Když to řeknu trošku blbě, tam jsem si tu práci pořádně osahal, nabral praxi. Ale masírovat poprvé Martina Straku, to je člověk nervózní. Čekal jsem, jaké bude jeho hodnocení. Když mi řekl, že to bylo dobré, oddychl jsem si. Starší kluci zpočátku měli trošku odstup. Ale brzy se to prorazilo. První začal chodit Lukáš Pulpán, pak další a brzy to bylo úplně v pohodě.

Říká se, že maséři jsou zároveň hráčské duše, musí umět vyslechnout, poradit. Je to tak?
Z velké části ano. O hráčích víme spoustu různých věcí, které se nikdy nebudou ventilovat ven. To tajemství zůstává v kabině. Což je pravý opak té novinářské práce, kdy máte za úkol ostatní informovat. (úsměv)

Jste jako čtenář ke svým bývalým kolegům nyní kritičtější?
To určitě ne. Spíš si teď ty články přečtu rád a mám na ně víc času. Kritičtější jsem k nim byl jako tiskový mluvčí, kdy jsem byl zodpovědný i za mediální stránku klubu. Tehdy jsem to řešil víc.