Gólman Marek Mazanec se bije o pozici dvojky v Nashvillu

Narodil se v Českých Budějovicích, vyrůstal v Písku, už tři roky chytá v zámoří, kde bojuje o svou pozici v Nashvillu. A přece už bude hokejový brankář Marek Mazanec navždy spjatý s Plzní. V sezoně 2012/2013 to byl právě on, kdo extraligové Škodě vychytal historicky první titul. A to mu bylo teprve jednadvacet let!

Letos v létě dřel do úmoru, aby si na kempu vybojoval svou roli pro letošní sezonu. Povedlo se. Tu loňskou strávil převážně na farmě Nashvillu v Milwaukee, ale teď by měl krýt záda jedničce „Predátorů“, finskému reprezentantovi Pekka Rinnemu. Ale dobře ví, že prokazovat své kvality musí neustále, na farmě číhají další konkurenti. „Je jasné, že Rinne dostane prostor ve většině zápasů. Ale když budeme hrát dvě utkání ve dvou dnech, já bych měl jít do toho druhého, aby si Rinne odpočinul. A musím si ty minuty samozřejmě zasloužit,“ uvědomoval si na startu letošní NHL téměř dvoumetrový Marek Mazanec.

Je jasné, že každý zápas, v němž dostanete šanci, pro vás bude důležitý, že?
Když se náhodou něco nepovede, musím tam skočit a udělat, co budu moct, aby ten výsledek nějak vypadal. Vím, že musím být trpělivý a psychicky odolný.

Jak vzpomínáte na letní kemp, kde se rozhodovalo, zda pozici dvojky Nashvillu za Rinnem získáte právě vy?
Když jsem se bavil s lidmi z klubu, říkali, že bych měl dostat přednost. Ale že když přijedu nepřipravený, tak mě nemají problém poslat zpátky na farmu do Milwaukee. Makal jsem a snažil se na přípravném kempu odevzdat vše. Trénoval jsem hodně, ale měl jsem strach, že to bude málo.

Byl jste nervózní?
Byl, protože v této lize je možné úplně všechno. Stačilo, aby se mladému konkurentovi Sarosovi povedl kemp a já bych šel stejně na farmu. Bylo náročné, stresové. A je to tak vždycky. Každý se chce ukázat, navíc máte jen deset dní, abyste udělal na trenéry a vedení dojem. Připravoval jsem se pilně, protože jsem věděl, do čeho jdu. Myslím si, že jsem si místo v týmu zasloužil.

Do Nashvillu jste zamířil po zisku titulu v Plzni. A v premiérové sezoně v NHL jste hned odchytal 25 utkání. V čem byl největší rozdíl oproti české extralize?
Hlavně v intenzitě hry. Všechno je rychlejší a skrumáže před bránou větší. V Čechách se tohle moc nevidí. Říká se, že se má clonit gólmanům, ale nikomu se pak nechce před bránu jít a případně schytat pár ran nebo dostat pukem pod koleno. Tady je taková práce nezbytná.

Říká se, že s Rinnem máte hodně podobný styl chytání. Souhlasíte?
Je pravda, že to tvrdí hodně lidí. Ale Rinne je v brance ještě rychlejší, atletičtější. Je úplně všude a je sranda sledovat, kolik pohybů stihne udělat, než na něj puk vůbec doletí. Pořád se mám co učit.

Hned v říjnu jste s týmem prošel nepříjemnou situací, kdy se několik hráčů otrávilo jídlem. Co se přesně stalo?
Otrávili jsme se na předzápasovém obědě v Detroitu. Osm hráčů pak v průběhu zápasu úplně odpadlo, já mezi prvními. Ještěže jsem to utkání nechytal. Rinne vydržel, padlo to na něj až na konci. Byli jsme všichni rádi, když jsme se z toho dostali.