ZAVŘÍT
Sportovní portál města Plzně

Byla to nádherná jízda. Teď se chci věnovat rodině, plánuje loučící se Filip Jícha

REDAKCE

Ze Starého Plzence, kde udělal první krůčky a kde poprvé držel v ruce házenkářský míč, se tvrdou prací prosadil až na absolutní vrchol. V roce 2010 získal trofej pro nejlepšího hráče světa, stal se hvězdou německé bundesligy, nejslavnější soutěže planety, slavil triumf v Lize mistrů. Před pár týdny ale Filip Jícha, největší postava české házené poslední dekády, ukončil kariéru. I kvůli vleklým zraněním, která mu kazila jeho poslední angažmá ve španělské Barceloně.

„Jsem vděčný, že jsem měl takovou sportovní kariéru. Že jsem mohl ochutnat házenkářský vrchol, o kterém jsem jako kluk ani nesnil. Jediné, na co se mi nepodařilo dosáhnout, je větší úspěch s českou reprezentací. Dával jsem tomu všechno, občas včetně zdraví a psychického stavu, ale nepodařilo se nám to. Nedá se nic dělat. Nicméně házená je kolektivní sport a jsem moc rád, že jsem ho dělal,“ svěřil se při rozlučce Filip Jícha, který letos v dubnu oslavil 35. narozeniny. 

Za tehdejší Kovopetrol Plzeň odehrál jediný ligový zápas, pak zamířil do pražské Dukly, kde byl až do roku 2003. poté už zamířil do světa. Krátce působil v Kataru, hrál za švýcarský St. Gallen a v roce 2005 otevřel dveře vysněné bundesligy. S Lemgem dvoumetrová levá spojka vybojovala vítězství v Poháru EHF, po dvou letech Jícha přestoupil do slavného THW Kiel. S ním získal čtyři německé tituly, dvakrát trofej za výhru v Lize mistrů, v bundeslize nastřílel přes tisíc gólů. Závěr kariéry pak odehrál v Barceloně, španělském velkoklubu.

Bylo to pro vás hodně těžké rozhodnutí, ukončit úžasnou aktivní kariéru?

Byl jsem smířený, připravený. Jsem člověk, která velká rozhodnutí dělá z břicha, nebo z pocitu. Cítil jsem, že to tak má být, proto jsem to udělal. Byl to pro mě neuvěřitelný příběh a jízda, kterou musím ukončit, byť bych rád i pokračoval. Ale už to nešlo.

Tělo dalo jasný signál, že víc nezvládne?

Ta zlomová chvíle přišla na jaře. Přijel jsem po jednom tréninku domů a zjistil, že už nemůžu. Že nemám energii skousávat tu fyzickou bolest.

V lednu se česká reprezentace představí na mistrovství Evropy v Chorvatsku. Neměl jste chuť rozloučit se až po tomhle šampionátu?

Odehrál jsem v kvalifikaci jediné utkání na Islandu, v němž jsem si utrhl meniskus. Prohráli jsme o gól a já musel na operaci, takže jsem klukům moc nepomohl. Kvalifikaci uhráli beze mě a nebylo by fér vzít teď místo jednomu z nich, který by si to zasloužil víc. Takže o mistrovství Evropy jsem vůbec neuvažoval. Klukům ale určitě budu držet palce.

Už máte v hlavě plány na další život, ten po aktivní házené?

Chvíli se chci věnovat rodině. Zaslouží si to má žena, dcera Valérie i syn Vincenc. Uvidíme, jak to volno bude dlouhé. Rok, možná dva. I když to mi přijde už obrovsky dlouhé a já moc nevydržím sedět na jednom místě a nic nedělat. Každopádně teď zůstaneme nějaký čas v Barceloně, kde děti chodí do školy. V Česku teď ani nemáme připravené pořádné zázemí. Až skončí volno, uvidíme, kam naše další kroky povedou.

Láká vás trenérská práce?

Neopouštím sport, který si nesu v srdci, který miluji, nedokážu si to bez něj představit. Do házené jsem vždycky povídal, byl pravou rukou trenéra. V Německu studuji trenérskou školu, v lednu mám první zkoušku. V budoucnu bych rád převzal nějaký tým a své vize zkusil zprostředkovat. Asi nejsem schopný metodicky se věnovat dětem. Takže pokud bych měl trénovat, bude to mužská složka.

 

Nový příspěvek

Pro přidání příspěvku se musíš nejdřív přihlásit nebo zaregistrovat

ODEBÍRAT ČLÁNKY E-MAILEM

Pravidelný přísun informací o sportování v Plzni

Ahoj, když si u nás vypneš blokování reklam, umožníš poskytovat SportCentral i nadále zdarma. Děkujeme za zvážení :-)[x]