Bronz je pro celý klub velkou satisfakcí, hodnotí sezonu futsalista Michal Štrajt

V základní části nastřílel 14 branek, na obránce výborná bilance. V play-off pak futsalista plzeňského Interobalu Michal Štrajt přidal dalších pět gólů a dvě asistence. Mohlo být ještě lépe, kdyby se hned v prvním semifinále proti Spartě nezranil. Ale i tak Štrajt výrazně přispěl k zisku bronzových medailí v nejvyšší soutěži.

"Třetí místo je pro klub obrovský úspěch. V play-off to byl velký zápřah, spousta utkání v krátkém čase. Medaile je pro nás satisfakce, i když jsme byli kousíček od finále," hodnotí 28letý Štrajt.

Pořád vás mrzí vyřazení v semifinále se Spartou, když jste proti velkému favoritovi natáhli sérii až na pět utkání?
Do finále se dalo projít, scházel nám jediný zápas... Mrzí mě hlavně to, že jsem se hned v prvním zápase proti Spartě zranil a nemohl pak klukům pomoci na hřišti. Tak snad nám to vyjde v příští sezoně.

Kdyby vám někdo před sezonou řekl, že budete na "bedně", věřil byste tomu?
My jsme si dali ty nejvyšší cíle, chtěli jsme se dostat co nejdál, takže ano. Ale medaile nás moc hřeje. Několik hráčů dělá futsal společně se zaměstnáním, když k tomu připočteme cestování, je to fyzicky i psychicky hodně náročné. Nebýt našeho skvělého vedení, které se snaží pro hráčům vytvořit opravdu super podmínky, tak by se toho úspěchu nedosáhlo.

Muselo být ubíjející sledovat zbytek semifinále pouze z tribuny...
Strašný! Je to za trest, jenom se dívat... To by vám řekl každý sportovec. Jste pak mnohem víc nervózní v civilu, než když jste s týmem na lavičce a naskakujete do boje.

V čem byla hlavní síla Interobalu?
Dříve to byla jen dřina, agresivita a potom futsal. Teď jsme měli i tu futsalovou kvalitu, k ní dodali bojovnost a vůli po vítězství. V základní části jsme nevyhráli jen čtyři zápasy, to je skvělá bilance.

Jaká je vaše nejsilnější osobní vzpomínka na uplynulou sezonu?
Asi čtvrtfinálový zápas s Teplicemi, když jsem na konci prvního zápasu dal gól v poslední vteřině. To byla veliká euforie. Vzpomínám i na utkání v Praze na Slavii, kde jsme poprvé v historii klubu dokázali vyhrát ve skvělé atmosféře a parádním duelu. No, a určitě nezapomenu na gól proti Spartě v domácím poháru. Z otočky, takový už asi nikdy nedám.

Pojďme ještě o kousek do minulosti. Loni v červnu jste absolvoval první reprezentační akci a hned to byl turnaj v Číně. Jak jste si to užil?
Skvělá zkušenost, pro mě jako nováčka to byl obrovský zážitek. Už jenom odcestovat takhle daleko a reprezentovat svoji zem… I když to zní jako klišé, já jsem si toho opravdu vážil a doteď vážím. Musím říci, že to byly vůbec fantastické čtyři týdny v mém životě. Přiletěli jsme, hned 1. července jsem měl svatbu a pak odletěl na líbánky...

S manželkou očekáváte narození synka, jak to půjde skloubit s futsalem?
Kvůli zraněnému kolenu jsem na konci sezony nemohl hrát ani velký fotbal. Teď si užívám po práci volného času s mojí ženou. Termín porodu je v srpnu, tak už zařizujeme pokojík. V Interobalu mám ještě platnou smlouvu, ale určitě se sejdeme s vedením a domluvíme na budoucnosti. S narozením dítěte bych rád trávil víc času doma s rodinou.