Lyžař Vráblík nelituje svého rozhodnutí pokračovat

Martin Vráblík je český reprezentant v alpském lyžování. Třináct let objížděl závody Světového poháru, z toho osmdesát jedna startů pouze v Evropě. Bodoval celkem šestkrát, vždy v superkombinaci. Zúčastnil se Zimních olympijských her v Turíně, Vancouveru a Soči. V roce 2005 získal dvacáté šesté místo na mistrovství světa.

Minulý rok se po dlouhém rozmýšlení sjezdař z Valašska rozhodl kariéru o jednu sezónu prodloužit. Především kvůli nabídnuté spolupráci testování lyží od prestižních rakouských firem a také se mu podařilo najít dva sponzory. Letos na mistrovství světa v americkém Beaver Creeku skončil na třicátém místě v superkombinaci s mankem 5,94 sekundy na nejrychlejšího muže. Jak závod hodnotí, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Před minulou sezónou jste chtěl s lyžováním skončit. Proč?

Světová špička má nesrovnatelně lepší tréninkové možnosti a je tedy mnohem lépe připravená na závody.  Je téměř zázrak s nimi udržet krok, nebo se k nim přiblížit. To mě odradilo nejvíce.

Co nakonec změnilo váš názor?

Byla to možnost spolupráce s firmou Völkl (lyže), Marker (vázání) a Dalbello (lyžáky) na vývoji, tudíž i možnost tréninku s těmi nejlepšími na světě. Velikým lákadlem pro mě byla pochopitelně Amerika. Bohužel těch tréninků s nimi bylo jako šafránu.

Když to zpětně zhodnotíte, jste rád že jste tuhle sezónu zůstal?

Nikdy svého rozhodnutí nelituji.

Jaký je vlastně rozdíl mezi kombinací a superkombinací?

Klasická kombinace je sjezd a k tomu dvě kola slalomu. Superkombinace se jede jen s jedním slalomovým kolem. Znevýhodňuje to slalomáře.

A v čem si víc věříte vy, slalom nebo sjezd?

Ve sjezdu si nevěřím vůbec, je to pro mě vždy velmi stresová záležitost. Rozhodně si věřím víc ve slalomu.

Jak dlouho jste byl Americe?

Osmnáct dní.

Jak vypadá váš den před závodem?

Jako první po probuzení se jdu rozcvičit, někdy rozběhat a dám si snídani. Pak se přemístím na místo konání a rozjíždím se před závodem volně i v tyčích. Když je příležitost, prohlídnu si trať a pak už jen čekám na samotný start. Po závodě mě čeká kondiční trénink, večeře, připravím si lyže na další den a pak už jen sladký odpočinek.

Měl jste v Americe nějaký doprovod, například trenéra nebo servisního technika?

V Americe jsem byl sám. Občas mi ale pomáhali ostatní trenéři na startu, s lyžemi nebo svezením věcí při závodu.

Jaký je rozdíl mezi lyžařskými středisky v Evropě a USA?

Celá Amerika není stejná, někde je to dost podobné Evropě. Ale zrovna v Colaradu je dost sucho, tím pádem sníh téměř neobsahuje vodu. Je daleko agresivnějsí něž u nás, pomalejší a velmi příjemný na svezení.

Zvykáte si každý rok na nový typ technologií lyží nebo se až tak nemění?

Až poslední dobou dochází celkem k razantním změnám délky a rádiů lyží. Na druhou stranu, před sezónou je dost času, aby si člověk zvykl na nový materiál.

Kolik stojí namazání lyží při závodu? Slyšela jsem, že to není úplně levná záležitost.

Záleží na disciplíně. U slalomu je to záležitost několika korun až desítek. U sjezdu se dá do lyží vmazat až dva tisíce korun na závod. K takovým voskům se ovšem nedostane každý.

Ondřej Bank se nechal stejně jako vy slyšet, že s lyžováním skončí. Kdo místo vás v Czech svazu nastoupí, co myslíte?

Jsem si jist, že nebude problém najít nástupce v mladší generaci.

Co chystáte do budoucna?

Myslel jsem si, že budu zabezpečený, ale čeká mě ještě hodně práce.