Věřím, že se na házenkářský trůn vrátíme, doufá opora Talentu Michal Tonar

Přestože na konci května oslavil teprve čtyřiadvacáté narozeniny, patří Michal Tonar k pilířům extraligových házenkářů Talentu Robstav-M.A.T. Plzeň. Ze střední spojky diriguje drtivou většinu akcí, dokáže se prosadit při hře jeden na jednoho i šikovně zakončit. S Talentem získal zlatý mistrovský hattrick, až letos musel sledovat korunovaci pražské Dukly, které Plzeňané ve finálové sérii podlehli 1:3 na zápasy. Soupeř jim tak vrátil finálovou porážku z předchozího ročníku nejvyšší soutěže.

„Dukle je třeba pogratulovat, letos byla lepší a asi i o kousek hladovější. My se teď co nejlépe nachystáme na příští sezonu, abychom se pokusili na trůn vrátit,“ plánoval Tonar.

V Talentu dokončil už sedmou sezonu, v žácích ale působil v sousedním HC Plzeň, kde už se potkal s Milanem Škvařilem a právě o jejich spolupráci se oba týmy mohly hodně spoléhat. Teď už Tonar o letitého parťáka přijde, Škvařil míří do Švýcarska.

Co vy, Michale, zahraničí vás neláká?

Láká, přál bych si zahraniční angažmá vyzkoušet. Už po minulé sezoně jsem chtěl odejít, nějaké nabídky byly, ale bohužel nic konkrétního. A do třetí německé soutěže se mi úplně nechtělo. Teď to bylo podobné, nic až tak atraktivního se neobjevilo. Proto jsem se rozhodl, že prodloužím smlouvu s Talentem a minimálně další rok odehraji za Plzeň.

Hrála v tom roli i skutečnost, že Martina Šetlíka, který se rozhodl na rok si od trénovaní odpočinout, nahradí v roli hlavního kouče váš otec Michal, dlouholetý reprezentant a v minulé sezoně trenér českého národního týmu do 20 let?

Samozřejmě, že to moje rozhodování trošku ovlivnilo, na tu spolupráci s tátou se moc těším. Odcházejí sice Milan Škvařil s Honzou Blechou, ale jinak mančaft víceméně zůstane pohromadě. Je na čem stavět a věřím, že se přes léto připravíme co nejlépe. Nový trenér vždycky do týmu vnese další impuls. Doufám, že znovu zabojujeme o titul.

Ještě k finále s Duklou. Co rozhodlo o tom, že jste sérii prohráli?

Hodně to nasměroval hned první zápas, který se hrál v naší hale na Slovanech. Vůbec se nám nepovedl, naopak na Dukle už od rozcvičování bylo vidět veliké odhodlání. Celou sezonu jsme doma drželi neporazitelnost, první porážka přišla v ten nejméně vhodný čas. Dukla si pak začala věřit, splnila si svůj cíl alespoň jeden ze dvou úvodních duelů u nás vyhrát.

Přitom ve druhém utkání, které jste ovládli jasně 34:19, to vypadalo na obrat...
Jenže pak přišlo třetí utkání v Praze, kde jsme vyhráli první poločas, jenže po přestávce Dukla skóre otočila a my už se nedokázali dotáhnout. Za stavu série 2:1 už to bylo složité, čtvrtý zápas byl spíš o hlavě, o psychice. Jenže nám zase nevyšel začátek a celou dobu jsme jen dotahovali. Sice to skončilo rozdílem jediného gólu, ale rozhodnuto bylo už pár minut před koncem. Ale jak říkám, Dukla si letos titul zasloužila.

Vy jste v uplynulé sezoně premiérově poznal i atmosféru v dospělém národním týmu. Jak vzpomínáte na prosincový Vánoční turnaj v Maďarsku?

Byl to splněný sen a obrovský zážitek. Reprezentace je na úplně jiné úrovni než naše extraliga, byl jsem z toho nadšený. A udělám všechno pro to, abych se do národního týmu podíval znovu.