Útočník Jakub Lev to kromě hokeje umí i s míčem na národní házenou

Je to trošku paradox. Před čtyřmi lety hokejový útočník Jakub Lev teprve vstřebával extraligovou kabinu, v plzeňské šatně okoukával umění Martina Straky, Tomáše Vlasáka, Ondřeje Kratěny a dalších zkušených borců. A byl na správném místě, hned při svém prvním extraligovém play-off v sezoně 2112/13 se s týmem radoval se zisku historického titulu. A teď? Je mu pětadvacet a Lev patří k nejstarším hráčům v kádru Škody.

„Je to trošku vtipné. Třeba při cyklistickém soustředění na Šumavě jsem byl na tréninku druhý nejstarší po Jardovi Kracíkovi. Říkal jsem si, jestli se mám smát, nebo je to naopak smutné,“ líčí plzeňský odchovanec a rodák z Rokycan, který to kromě hokejky s pukem dobře umí i s míčem na národní házenou.

Za dobu, co jste v extralize, se postupně měnila i vaše pozice v týmu. V čem nejvíc?

Teď především v tom, že jsem po Kubovi Jeřábkovi, který odešel do Ruska, převzal roli pokladníka týmu. (smích). Bylo to logické, už loni jsme to řešili s Kubou společně, tak na to navážu. Máme jasně nastavené podmínky. Každý ví, co si musí plnit, kdy chodit včas. Už to většinou funguje tak, že když se někdo zapomene, sám se přihlásí a zaplatí. Ale hlídat si to musím a někteří kluci mě asi občas nebudou mít rádi, to se nedá nic dělat.

Chystáte se na novou sezonu, jak bolela suchá část letní přípravy, kterou jste zakončili v polovině července?

Letos byla sice kratší než před rokem, ale objem zůstal stejný. Každý rok se něco změní, něco přidá, ale ten základ zůstává. Příprava byla náročná a kvalitní, určitě se nedá říci, že do sezony nebudeme připravení. Hodně se běhalo, byly tam sprinty, překážky, k tomu kolo, dvě soustředění na Šumavě. A je dobře, že jsme i při téhle dřině měli spoustu her, u nich člověk musí přemýšlet a rozvíjí se.

Tým doplnili nové či staronové tváře, útočníci Jakub Koreis s Davidem Stachem nebo slovenský obránce Peter Čerešňák. Jak zapadli?

Úplně v pohodě, v kabině to klape, žádný problém. Kuba Koreis je Plzeňák, už starší hráč, ale zase se známe delší dobu jako soupeři.

Plzeň čeká premiérová účast v hokejové Champions League. Berete tu soutěž prestižně, nebo jen jako součást přípravy?

Já osobně se hodně těším! Máme ve skupině Stavanger a Nitru, mistry Norska a Slovenska, takže nás čekají velmi kvalitní soupeři. A jsem zvědavý, jak dopadneme ve srovnání se zahraničními celky, jiným stylem hokeje. Naším cílem je každopádně postup ze skupiny do play-off.  Věřím, že to pro nás bude dobrá zkušenost.

Pokud vám to hokej dovolí, stále ještě rád obléknete dres Nýřan v nejvyšší soutěži národních házenkářů. Dá se něco z tohoto sportu využít v hokeji?

Určitě. Jsou tam souboje jeden na jednoho, rychlé změny směru. Kolektivní sporty obecně mají hodně společného. Bohužel v minulé sezoně jsem se nemohl zapojit tolik jako dřív, trochu mě limitovala ramena a nemohl jsem pomoci tolik, jak bych si přál. Nýřany to nakonec dotáhly až do finále, škoda, že to nevyšlo na titul.

Zpátky k hokeji. Začal jste studovat trenérskou licenci, už myslíte na život po konci aktivní kariéry?

Zatím nemám úplně jasno, jestli se pak chci věnovat trénování, to je ještě strašně daleko. Ale volného času je poměrně dost, proto jsem si řekl, že by nebylo špatné trenérský kurz si udělat. Začalo to už před dvěma roky, kdy jsme s Kubou Jeřábkem občas chodili na tréninky dětí. Pak jsem se přihlásil. Mám za sebou dva kurzy, napsal jsem test, absolvoval kemp v Ostravě a čeká mě ještě závěrečný pohovor. Pak už bych to měl mít kompletní pro B-licenci. S tou už můžete například plnit roli asistenta u extraligového týmu.