Přechodu ze Sparty do Plzně nelituji, jsem tady moc spokojený, říká hokejový kouč Ladislav Čihák

Už pět let v hokejovém klubu HC Škoda Plzeň působí v roli trenéra. Ale až uplynulý rok si ho fanoušci všímají víc. Ladislav Čihák na podzim 2014 dostal od šéfa klubu Martina Straky životní nabídku přesunout se od plzeňské mládeže k extraligovému týmu. Letos 35letý Čihák neváhal, stal se asistentem hlavního kouče Michala Straky, s hráči se i přes své mládí rychle naladil na společnou notu.

"Před prvním tréninkem u áčka jsem toho moc nenaspal. Ale byla to spíš taková zdravá nervozita. Týmu se tehdy nedařilo, propadl se někam na dvanáctou pozici, proto se Martin Straka rozhodl pro změnu na trénérském postu. Ale byli tady vynikající hráči a od začátku jsem věřil, že půjdou nahoru. Skočil jsem do toho naplno a věřím, že ta práce má výsledky," vzpomíná Ladislav Čihák.

Loni trenérská dvojice Straka - Čihák došla s týmem do předkola play-off, v letošní sezoně si užili čtvrtou příčku po základní části i čtvrtfinálový postup přes Olomouc. A pak už se těšili na semifinálovou sérii proti Spartě. Pro Čiháka hodně pikantní, protože právě ze Sparty do Plzně před lety přišel. Série to byla parádní a byť Škoda po velkém boji podlehla soupeři 2:4 na zápasy, radovala se ze zisku bronzových medailí. Byla to osmá medaile v historii pro plzeňský hokejový klub. A pro Čiháka premiérová.

Jak se vůbec uskutečnil váš trenérský přestup ze Sparty do plzeňského klubu?
V Praze jsem se narodil, ve Spartě jsem osm let trénoval mládež. Trenérsky jsem tam začínal a mám hezké vzpomínky. Plzeň se ozvala ve chvíli, kdy tady byl na postu šéftrefnéra mládeže Milan Razým, A-tým koučoval Marian Jelínek. Tihle dva mě oslovili, Martin Straka posvětil. Nebyl to rozchod ve zlém, na Spartě jsem v klidu oznámil, že chci zkusit pracovat jinde. A nelituju, jsem v Plzni strašně spokojený. Bylo to tak u mládeže i teď u extraligového týmu. Jsou tady fajn lidi, chováme se k sobě slušně a máme společný cíl.

Semifinálová série proti Spartě pro vás musela být hodně pikantní, nebo ne?
Specifické to bylo, to samozřejmě. Ale já tam byl výhradně u mládeže. To spíš pro našeho kapitána Ondru Kratěnu to bylo hodně prestižní, ve Spartě toho prožil spoustu včetně titulů. A i když jsme nakonec do finále neprošli, hráči odvedli maximum a pro fanoušky to byla skvělá podívaná.

Pro vás to bylo první extraligové semifinále. Jak jste ho prožíval?
Cesta sem byla daleká. Základní část soutěže jsme odehráli výborně, pak přešli přes Olomouc. Chtěli jsme si to co nejvíc užít. Když si vzpomenu na loňský rok, kdy jsme vypadli už v předkole s Mladou Boleslaví, pak ještě nějaký čas trénovali a brzy začala letní příprava, pro hráče to nebylo nic zábavného. Proto jsme letos toužili dojít co nejdál. Nepovedlo se, do finále prošla Sparta, musíme sportovně uznat, že zaslouženě. Ale sérii rozhodovaly jen maličkosti.

Neměl jste vlastně doma při té sérii rozbroje, když pocházíte z Prahy?
Kdepak, všichni v rodině nám přáli, fandí Plzni. I moji rodiče, takže žádná vyhrocená atmosféra nebyla.