ZAVŘÍT
Sportovní portál města Plzně

Jakub Faschingbauer: Jsem šťastný, že můžu hrát hokej a studovat vysokou školu

REDAKCE

Jeho dědeček je domažlickou běžeckou legendou, strýc Pavel patřil k nejlepším českým vytrvalcům a krosovým běžcům. Ale Jakub Faschingbauer místo atletiky zvolil lední hokej.

„Se svojí postavou jsem už odmalička vytrvalce příliš nepřipomínal,“ usmívá se 24letý útočník.

Faschingbauer má dvojí občanství, narodil se v německém Furth im Waldu, ale hokejově vyrůstal v Plzni. Patřil k oporám mládežnických výběrů, před šesti lety nakoukl i do českého reprezentačního výběru do 18 let. Ale vedle sportu nechtěl šidit ani studium. I proto je teď kapitánem a tahounem týmu Akademici Plzeň v Evropské univerzitní hokejové lize, zároveň studuje Farmaceutickou fakultu v Hradci Králové.

Dá se univerzitní hokej a vysokoškolské studium, navíc obojí v jiném městě, dobře skloubit?

Někdy je to složité, ale zatím to vychází. Naštěstí fakulta dělá povinné denní studium do dvou dnů jdoucích po sobě. Snažím se tak být i na každém tréninku Akademiků.

Z plzeňské juniorky, kde jste patřil k nejlepším střelcům, jste v roce 2011 odletěl do Ameriky. Jak na tuhle zkušenost vzpomínáte?

Byl jsem tehdy v širším kádru české osmnáctky, zahrál jsem si na jednom turnaji ve Švýcarsku. Chtěl jsem to v Americe zkusit. Bohužel, hned jsem se zranil a odehrál pouhé dva zápasy. Pak jsem se vydal jinou cestou. Využil jsem toho, že mám i německé občanství a zamířil hrát hokej do Weidenu. Tam začalo zrát rozhodnutí, že jen u hokeje nezůstanu, že se chci dostat dál i jako člověk, vzdělávat se a růst.

Pak šel hokej trošku na druhou kolej?

Nebylo to snadné rozhodování. Když jsem ve Weidenu působil druhou sezonu, začalo se mi dařit. Hrál jsem v jedné řadě s bývalým plzeňským útočníkem Dušanem Andrašovským, chytli jsme se a hodně se nám dařilo. Tam jsem si říkal, že bych možná ještě hokej zkusil na té vrcholové úrovní. Ale také jsem věděl, že nechci, aby o mém životě rozhodovali jiní. S ruským trenérem jsem si nesedl, byly tam stále nějaké tlaky. Až pak se to rozseklo. Máme rodinný podnik, táta založil dvě lékárny, takže farmacie je teď pro mě další hnací motor.

A zároveň můžete zůstat i u hokeje v týmu Akademiků.

Je to ideální, pro mě ta nejlepší možnost. Mám pořád obrovskou chuť do tréninku, tenhle hokej mě baví. Když je po sezoně, už se nemůžu dočkat té nové. A sport je i skvělý relax od studia.

Jaký je vůbec univerzitní hokej?

Hodně rychlý a také tvrdý. Je v něm pár zkušených kluků, kteří prošli i extraligou, první ligou, pak kluci z juniorských soutěží. Určitě má svoji kvalitu. Pokud si někdo myslí, že když hrál extraligu juniorů, bude tady hned nejlepší, brzy pozná opak.

Dochází v plzeňském týmu každý rok k velké obměně?

Je tady pevné jádro nějakých osmi lidí, které se za ty čtyři roky vytvořilo. Z loňského kádru nás zůstalo zhruba patnáct, přišlo deset nových hráčů. Jsme určitě silnější než loni, ale nahoru šla celá univerzitní liga, která získává stále větší kredit. Loni jsme vybojovali bronzové medaile, uvidíme, jak to bude v letošní sezoně. Prvním cílem je postup do čtvrtfinále, pak se uvidí.

Nový příspěvek

Pro přidání příspěvku se musíš nejdřív přihlásit nebo zaregistrovat

ODEBÍRAT ČLÁNKY E-MAILEM

Pravidelný přísun informací o sportování v Plzni

Ahoj, když si u nás vypneš blokování reklam, umožníš poskytovat SportCentral i nadále zdarma. Děkujeme za zvážení :-)[x]