Jako kluk jsem obdivoval Tomáše Kaberleho, říká hokejový obránce Michal Moravčík

Do hokejové extraligy nakoukl poprvé už v mistrovské sezoně 2012/13, kdy odehrál jedno utkání. Teď už obránce Michal Moravčík patří k největším oporám zadních řad plzeňské Škody. Ve 22 letech letos na podzim poprvé nakoukl do dospělé reprezentace, v říjnu se představil na turnaji Karjala ve Finsku. Tam ho nominovaly stabilní výkony v nejvyšší soutěži, Moravčík je jedním z nejlepších hráčů extraligy v bodování plus/mínus, které hodnotí účast na ledě při vstřelených a obdržených brankách.

„Já se snažím být komplexní obránce. Nejsem hráč, který bude rozdávat spoustu hitů, snažím se být hodně na puku, odpracovat si to své vzadu, ale dokázat pomoci i útočníkům,“ popisoval rodák z Klatov, který vyrůstal v Bolešinech, kam také stále jezdí.

Dojíždíte do Plzně z Bolešin každý den?
To ne, docela dost času trávím sám v Plzni. Asi i proto se mi docela zalíbilo vaření. Na internetu se zajímám o recepty, sleduji třeba Jamieho Olivera nebo Gordona Ramsayho. Mám rád italskou kuchyni, těstoviny, špagety na různé způsoby. Zkoušel jsem už i pizzu, rád experimentuji.

Když jsme u koníčků, co dalšího kromě hokeje vás baví?
Většinu volného času trávím s přítelkyní, mám rád bazén, saunu, wellness. A rád si u nás na vsi zajdu podívat na vesnický fotbal, to je občas velká sranda. A rád ho i hraji. Když je po sezoně, chodím si s klukama v Bolešinech občas zahrát.

Měl jste jako kluk nějaké hokejové vzory, visely vám nějaké plakáty v pokojíku?
Nejvíc jsem sledoval Tomáše Kaberleho. To byl komplexní obránce, uměl to skvěle dozadu i dopředu. V NHL se mi líbí Erik Karlsson z Ottawy, i když mým nejoblíbenějším týmem je Detroit.

Máte sen jednou si NHL zahrát?
To vůbec ne, jsem soudný a nohama na zemi. To je jiná soutěž než extraliga.

V ní ale patříte mezi nejlepší obránce, už jste si odbyl křest v reprezentaci. Prožíváte nejlepší sezonu?
To určitě ano. Hlavně šlapeme jako celý tým, v tabulce jsme nahoře. A snažíme se o atraktivní hokej, který potěší fanoušky. Je pravda, že takovou ofenzivní sílu, kterou máme, jsem zažil možná někdy v dorostu. Teď je tady spousta skvělých útočníků, hodně nám v začátku sezony pomohl i Dominik Kubalík, který pak odešel do Švýcarska.

Těší vás, že jste tak nahoře ve statistice plus/mínus bodů?
Pro mě je nejdůležitější celková tabulka. Ale člověk určitě trošku zbystří a zahřeje to, že jste nahoře i v nějakém individuálním hodnocení. Ale na druhou stranu, kdybychom byly v tabulce někde na konci, tak je to pro mě bezvýznamná statistika.

Měříte si na tréninku někdy třeba rychlost střelby?
To ne, tady ani není přístroj, který by to uměl změřit. Občas si nějakou sázku na tréninku při střelbě dáme, ale spíš jen jako srandu. A já se rozhodně necítím jako nějaký tvrdý střelec, od toho jsou tady v mančaftu jiní kluci.

Od kterého trenéra jste si nejvíc vzal?
Těch lidí je hodně. V juniorce to byl určitě David Bruk, který mi toho dal moc. Teď u áčka se nám obráncům hodně věnují Jarda Špaček a Jirka Hanzlík. Snaží se nám pomáhat, dál hokejově rozvíjet. A když je třeba, dokážou říci na rovinu nepříjemné věci, které hráč musí umět přijmout a poučit se.