Sen o NHL si nesplnil. Ale ničeho nelituji, říká hokejový obránce Michal Moravčík

Loni na jaře nejprve s Plzni slavil extraligový bronz, pak se hokejový obránce Michal Moravčík probojoval i do nominace na mistrovství světa v Dánsku. Tam jako nováček odehrál výborný turnaj a bezprostředně poté, na konci května, uzavřel dvoucestnou smlouvu s Montreal Canadiens, jedním z nejslavnějších klubů NHL. Jenže velký sen, zahrát si v nejprestižnější soutěži světa, se rodáku z Klatov nesplnil. A na konci ledna se rozhodl kontrakt s Montrealem předčasně ukončit a vrátil se do týmu Škody.

"I když to nedopadlo podle představ, beru to pozitivně. Člověk se naučil spoustu věcí na ledě i mimo něj. Je to jiný svět, jiná mentalita, mám za sebou téměř rok života v novém prostředí. A myslím, že mi to dalo spoustu zkušeností," svěřil se po návratu čtyřiadvacetiletý Michal Moravčík.

Na farmě Montrealu v Lavalu si v soutěži AHL připsal ve 20 duelech tři body za gól a dvě asistence. Čtyři utkání odehrál ještě v nižší ECHL za Brampton, kde zaznamenal dvě gólové přihrávky. V dresu Canadiens dostal šanci jen ve dvou utkáních v přípravě a nebodoval. V extralize Moravčík do svého návratu odehrál 211 utkání s bilancí 47 bodů za 14 gólů a 33 asistencí.

Dá se v krátkosti popsat, co všechno se v zámoří seběhlo?

Ve zkratce - začalo to dobře a skončilo to návratem do Plzni... Stalo se samozřejmě víc věcí. Když jsem se do toho pomalu začal dostávat, přišlo lehčí zranění. Šel jsem se rozehrát do nižší soutěže ECHL, pak jsem se vrátil do Lavalu, ale už to nebylo ono. Mezitím tam přišli hráči z NHL, tým se nějak ustálil a já už si nevybojoval zpátky místo v sestavě, i když jsem všechno odmakal naplno.

Dá se srovnat úroveň AHL, kde jste působil, s českou extraligou?

Je to těžké. Hraje se tam úplně jiný hokej. Každý jede na 150 procent, každý se touží vyškrabat nahoru, do NHL. V extralize si to zkušenější kluci podrží, mají na to také víc prostoru. V AHL je to tým od týmu. Třeba mi v Lavalu jsme neměli nějakou hvězdu, hlavního tahouna. Hráli jsme jeden za druhého, padali do střel, bojovali. V jiných týmech to zase bylo jinak, tam třeba někdo viditelně vyčníval.

Musel jste v Kanadě hodně změnit svůj styl hry?

Neříká se to nadarmo, ten rozdíl v šířce kluziště je opravdu veliký. Všechno je tam rychlejší. Ne, že by byli rychlejší ti hráči, kdyby přišli do Evropy na širší led, je to stejné. Ale donutí vás to tam hrát jiným stylem. Víc se to řeže, je to rychlejší, tvrdší. A v každém klubu veliká konkurence. Týmy NHL si před sezonou podepíší spoustu hráčů a pak je to o tom, kdo v danou chvíli přesvědčí a kdo zůstane sedět na tribuně.

Přenáší se taková konkurence i do šatny, je to znát na vzájemných vztazích?

To ani ne. Konkrétně v Lavalu to bylo zdravé, všichni jsme si přáli navzájem. Brali jsme to tak, jak to je. Každý bojoval naplno a snažili jsme se být pozitivní. I trenéři nás k tomu takhle nabádali, abychom táhli za jeden provaz.

Jak jste na tom byl s angličtinou?

Co říkali kluci v kabině, tak já dobře. To David Sklenička, se kterým jsme do Montrealu šli společně, to měl složitější. Když jsem odcházel, kluci si z něj dělali srandu, že mu budou muset sehnat nějakou pěknou doučovatelku. Ale jinak jsem byl samozřejmě moc rád, že jsme tam se Sklendou byli spolu. Na tripech jsme bydleli na jednom pokoji, mohli si popovídat česky, což je vždycky lepší, než jen po telefonu. Ale zároveň jsem se chtěl zapojit i do týmu, snažil se komunikovat i s ostatníma klukama. Chtěl jsem si zdokonalit jazyk, být součástí týmu.

I když měříte téměř dva metry, na ledě působíte jako elegantní hráč. Nevyčítali vám v Kanadě malou agresivitu a tvrdost ve hře?

Jo, na tom jsme pracovali, s trenérem jsme to hodně řešili. Na trénincích i při zápasech. Bylo to tak půl na půl. Někdy si hlava řekla, že do toho půjdu agresivněji, jindy ne. Pak to vypadalo tak, že jeden zápas byl dobrý, druhý se povedl méně. To mi bylo vyčítáno nejvíc, že jsou moje výkony takové nekonzistentní. Pak se to stabilizovalo, ale už bylo pozdě, bylo už těžké dostat se zpátky do sestavy.

Poznal jste trošku i Montreal, možná nejslavnější klub NHL. Je to znát?

Já se byl v Montrealu podívat na zápas NHL a ta atmosféra vás neskutečně nabije. Přímo cítíte tu energii. Byl jsem moc rád, že jsem se tam dostal, užil jsem si to. Škoda, že ne přímo na ledě, ale i v tom hledišti je ta síla ohromná, dostane vás to.

Když se ohlédnete, udělal byste zpětně něco jinak?

Upřímně, o tom jsem takhle nikdy neuvažoval. Určitě bych se nerozhodl jinak v tom, jestli za oceán odejít. Ta příležitost už nikdy nemusela přijít. Odchod do zámoří bych za nic neměnil. A udělat něco jinak? Teď se to hodnotí lehce, ale nemá cenu se k tomu vracet. Rozhodl jsem se pro návrat do Plzně a jsem za to rád. Plzeň mě vychovala k dospělému hokeji, vděčím ji za moc a doufám, že ji to trošku splatím.