Od první chvíle se mi v Plzni líbí, hlásí fotbalista Tomáš Chorý

Ke dvěma metrům mu schází pouhé dva centimetry. A v šestnáctce soupeře je také fotbalový útočník Tomáš Chorý nepřehlédnutelný. Ale zdaleka nejen kvůli své výšce, třiadvacetiletý olomoucký odchovanec patří k největším talentům v české HET lize. I proto se dostal do hledáčku plzeňské Viktorie, která ho v zimní přestávce získala na přestup z Olomouce. Pod koučem Pavlem Vrbou tak bude v jarní části sezony útočit na svůj premiérový ligový titul.

„Na spolupráci se panem Vrbou jsem se moc těšil. Má skvělý rukopis, hráče umí výborně nabudit, dává jednoznačné pokyny. Pan Jílek v Olomouci razí podobný styl, ale herní kvality jsou tam určitě níž. S tím se chci poprat v Plzni co nejlépe, vyrovnat se klukům a stále herně růst,“ říká Tomáš Chorý, účastník loňského mistrovství Evropy do 21 let.

V české nejvyšší soutěži debutoval v olomouckém dresu 22. února 2014 proti Slavii, na kontě má zatím 37 ligový utkání a pět vstřelených branek. Doufá, že brzy další přidá za Viktorii.

Jak se vůbec váš přestup na západ Čech vyvíjel?

Zájem ze strany Plzně byl dlouhodobý. Asi čtyři měsíce zpátky jsme se poprvé sešli, byl tam nějaký kontakt. Ale tehdy jsem chtěl mít čistou hlavu, moc si ten zájem nepřipouštěl a na podzim se soustředil hlavně na výkony v Olomouci. Jsem rád, že podzim se Sigmě vydařil. Až pak, v zimní přestávce, se ta další jednání rozjela naplno.

Olomouc je po podzimu v tabulce třetí za Viktorií a Slavií. Opouštěla se vám Haná snadno?

Pro mě je to velká výzva. Plzeň má větší ambice než Sigma, je to větší klub s perfektním zázemím. Od první chvíle se mi tady líbí. Moc jsem se do Viktorky těšil, je to určitě můj největší přestup v dosavadní kariéře.

Do Štruncových sadů jste jezdil jako soupeř, jak jste vnímal atmosféru v Doosan Areně?

Na to, že sem v této sezoně přijela Sigma už někdy ve třetím kole, přišlo do hlediště deset tisíc lidí. To byla paráda, jenom jsem překvapeně koukal. Když jsme v Olomouci hráli se Spartou, přišlo deset tisíc lidí taky, jenže na Duklu nebo na Mladou Boleslav třeba jenom tři. To vnímáte jinak. Je krásné, jak Plzeň fotbalem žije a stadion je pořád naplněný. Na to se moc těším.

Hrál jste za českou reprezentaci na Euru do 21 let, co vám ten šampionát přinesl?

Zkušenost to byla velká, i když jsem tam moc prostoru nedostával, byl jsem spíš takový naskakující hráč během zápasů. Ale myslím, že jsem si s tím poradil dobře. Možná to byla ta chvíle a důvod, kdy mě Viktorka začala sledovat. Zápasy jsme tam odehráli kvalitní, byl to pro nás takový odrazový můstek k ještě většímu fotbalu. Začal jsem si víc věřit a teď přišel další zlom.

Znal jste se už před příchodem do plzeňské kabiny s některými hráči?

Právě z jednadvacítky jsem znal Milana Havla a Aleše Čermáka. A půl roku v Olomouci jsem si v minulé sezoně zahrál s Romanem Hubníkem. Ale třeba s Tomášem Hořavou, který je také z Olomouce, jsem se v Sigmě minul.

Vybral jste si ve Viktorii dres s číslem 18. Je pro vás to číslo něčím významné?

Nějaký mimořádný vztah k tomu číslu nemám. Ale nosil jsem ho v mládežnických reprezentacích. V Plzni teď byla osmnáctka volná, proto jsem zvolil tohle číslo.