Karel Rada - od penalty na Euru 1996 až k ženské reprezentaci

Fotbaloví pamětníci si na tu chvíli dobře vzpomínají. Nervy drásající penaltový rozstřel semifinálového utkání na mistrovství Evropy 1996 v Anglii mezi Českou republikou a Francií. V páté sérii si překvapivě bere míč do ruky obránce Karel Rada. Krátký rozběh, střela levačkou a míč zapadl přesně k pravé tyči brankáře Bernarda Lamy. V další sérii pak Miroslav Kadlec završil slavnou jízdu českého týmu do finále proti Německu.

“Od té doby vzpomínám s obrovským respektem na všechny hráče, kteří jdou na penaltu v tak vypjaté chvíli. A vůbec se nedivím, že i některé světové hvězdy někdy selžou. Ten psychický nápor je obrovský," říká dnes 46letý Karel Rada. Jaké myšlenky měl v hlavě před nejslavnějším momentem své kariéry on? "Rozhodl jsem se předem, do jakého místa penaltu kopnu a snažil se ho trefit co nejpřesněji. Nechtěl jsem připustit žádné spekulace, co se stane, když se to nepovede. Jsem strašně rád, že to vyšlo," vzpomíná rodák z Karlových Varů, který za národní tým odkopal 43 utkání včetně dvou evropských šampionátů (1996, 2000).

S fotbalem začínal ve Stráži u Tachova, přes Tachov se pak dostal do Škody Plzeň, kde ještě v dorosteneckém věku okusil druhou nejvyšší soutěž. Pak už přišly "velké" štace - v domácí lize Dukla Praha, Olomouc, pražská Slavia, Teplice a Bohemians 1905, mezitím si rok zahrál i v tureckém Trabzonsporu a bundesligovém Frankfurtu. Nyní žije s rodinou v Přešticích a do fotbalové Plzně se vrátil jako trenér. Vede ženský tým Viktorie, kde působí i jedna z jeho dvou dcer-dvojčat Adéla. Letos v únoru pak přijal další trenérskou výzvu - stal se hlavním koučem české ženské reprezentace. A navíc dál vede i výběr do 17 let.

Minulý rok jste s dívčím dorosteneckým týmem České republiky postoupil do finálového turnaje ME v Bělorusku, stal se i Trenérem roku. Co vás k ženskému fotbalu přivedlo?
Když jsem v roce 2008 končil jako hráč, původně jsem myslel, že už se fotbalu nebudu nijak věnovat. Ale už po půl roce se to začalo lámat, když dcera začala fotbal sama hrát. Jezdil jsem s ní do Plzně na tréninky a klub mě brzy oslovil, jestli to nechci zkusit. Díky dceři jsem tak zjistil, že fotbal mi pořád chybí a tímhle můžu dobře navázat na hráčskou kariéru.

Jaké byly úplné začátky?
Dcera Adéla byla v mladších žačkách, které koučoval Zdeněk Rada, můj jmenovec. Právě on mě začal přesvědčovat, abych si pár tréninků vyzkoušel. Hned mě to chytlo a od ledna 2009 už jsem převzal přípravku a mladší žačky Viktorie. Pak jsem se posunul ke starším žačkám, juniorkám a nakonec jsem převzal prvoligové mužstvo žen.

Teď už máte práce nad hlavu. Trénujete ženy Viktorie, národní tým a stále také český výběr do 17 let, který čeká v květnu finálový turnaj mistrovství Evropy. Je to velký nápor?
Je to hodně náročné, ale věřím, že s pomocí kolegů v realizačních týmem vše zvládneme. Vést národní tým je pro mě veliká čest. Je to ocenění dosavadní práce a pro mě zároveň další výzva, jak se v trenérské kariéře posunout o další díl.

Jaký je váš nejbližší cíl s reprezentačním týmem žen ČR?
Máme za sebou turnaj na Kypru, kde jsme se utkaly s Irskem, Walesem a Maďarskem. Po turnaji na Kypru nás v červnu v Praze čeká duel s reprezentací USA WU19. Naším cílem je připravit tým co nejlépe na kvalifikaci o postup na mistrovství světa, která začne na podzim. Budeme pečlivě sledovat hráčky, jak pracují i v klubech a do týmu případně zapracujeme nové tváře.

Se českou sedmnáctkou se v květnu představíte na finálovém turnaji ME, který se koná v Plzni, Příbrami, Přešticích a Domažlicích. Je pro vás velká motivace uspět v domácím prostředí?
Samozřejmě. Závěrečné soustředění nás čeká v dubnu v Břízkách u Jablonce. Moc se těším a věřím, že se na šampionát připravíme dobře. Rádi bychom se před domácím publikem představili v co nejlepším světle.