Až ve 30 letech si obránce Lukáš Pulpán užívá hokej tam, kde se ho učil

Vždycky platil za velký talent. Šikovný bruslař s velkou hokejovou inteligencí, kombinačními schopnostmi i tvrdou střelou. To vše obránci Lukáši Pulpánovi vyvažovalo fakt, že příroda ho nenadělila velkým vzrůstem, vždyť měří "jen" 173 centimetrů. V Plzni, kde se hokej učil, byl v mládí srovnáván s Josefem Řezníčkem - ikonou, kapitánem a šéfem extraligového týmu v 90. letech minulého století. I on chytrostí nahrazoval menší výšku, dotáhl to až do reprezentace. Jenže osud Pulpána na dlouhé roky odvál z Plzně pryč. Až nyní, ve 30 letech a po devíti letech strávených v jiných klubech, si hokej pořádně užívá tam, kde si přál nejvíc.

"Hrát doma v Plzni a navíc když se týmu daří, po tom jsem vždycky toužil. A teď se mi to plní," svěřuje se spokojeně Pulpán.

Prošel mládežnickými reprezentacemi, v roce 2003 si zahrál na světovém šampionátu osmnáctiletých, rok zkusil štěstí za oceánem ve Vancouveru v nižší soutěži WHL. Po návratu se dva roky marně snažil udržet v extraligovém kádru Plzně, spíš cestoval po první lize - druhé nejvyšší soutěži. Jednu sezonu působil i ve slovenské Žilině, než v roce 2008 zakotvil v Chomutově. S ním během šesti let zažil postup mezi elitu, ale také hořký pád o patro níž. Teprve před loňskou sezonou se s vedením plzeňského klubu domluvil na nové smlouvě a konečně se vrátil domů.

Ta minulá sezona ale z vaší strany nebyla úplně ideální. Potvrdila se stará pravda, že rodáci to mají v domácích klubech složitější?

Asi ano. Tu loňskou sezonu jsem byl nervózní. Vracel jsem se domů do Plzně po strašně letech, mám tady spoustu známých, rodinu. To všechno se na tom podepsalo.

Letos už je to o něčem jiném. Patříte ke stálicím obranných řad Škody, naskakují góly i asistence. Co se změnilo?

Loni v létě, když začala příprava, jsem si řekl, že na všechno okolo se zkusím vykašlat. A budu se soustředit jen a jen na sebe a snažit se hrát to, co umím. Jsem rád, že to momentálně jde. A hlavně, že se daří nám všem.

Plzeň je vlastně celou sezonu v tabulce hodně nahoře. Pomalu se blíží konec základní části, věříte, že už vám postup do play-off, vyřazovací části extraligy, nemůže ujít?

Tak já se hlavně na tabulku vůbec nekoukám.

Vážně? Tomu těžko uvěřit...

Opravdu ne. Radši. Víte, to je po zkušenosti v Chomutově, předloni jsme tam prohráli nekonečných 26 zápasů v řadě a nakonec  spadli. Takže rozhodně ještě není vůbec nic hotové. Týmy v extralize jsou vyrovnané a je jasné, že o play-off to bude boj až do posledního kola. My musíme pořád sbírat body, abychom náš cíl splnili.

V posledních týdnech vás trenéři postavili do obranné dvojice se Slovákem Kristiánem Kudročem, který měří přes dva metry. Nedobírají si vás spoluhráči, že při vašich 173 centimetrech je na vás hodně zajímavý pohled?  

Já jsem na to zvyklý. Vždycky, když do mančaftu přišli takhle velcí kluci, dali je automaticky ke mně. Žádné překvapení... (směje se)

Kudroč  je velký světoběžník. Žije ve Švédsku, zahrál si NHL, působil ve finské i švédské lize, další léta v ruské KHL. Ale dlouhý čas hokej vůbec nehrál, jak se vám s ním spolupracuje?

Kristián nehrál hokej rok a půl. Klobouk dolů před ním, jak dobře ten návrat zvládá. Já myslím, že si vyhovíme naprosto v pohodě. A hlavně věřím, že se dál bude dařit celému týmu.

Autor fotek: Milan Podpera