Vždycky jsem říkal, že do Plzně se vrátím, líčí fotbalový internacionál Patrik Ježek

Je to už čtyři roky, co fotbalista Patrik Ježek uzavřel úspěšnou kariéru. Drzý štírek se skvělou levačkou a odchovanec Plzně, se kterou také poprvé nakoukl do první ligy, ji spojil především s Rakouskem. K našim jižním sousedům zamířil už v roce 1998 a s týmy Tyrol Innsbruck a Red Bull Salcburk získal celkem pět rakouských titulů! V Rakousku hrál ještě za Austrii či Admiru Vídeň, jednu sezonu působil také v pražské Spartě, hrál v Německu za Karlsruhe či Pasching.

„Jednadvacet let na profesionální úrovni stačilo. V Rakousku jsem byl patnáct roků a už jsem se těšil domů. Byl to krásný čas, je na co vzpomínat, ale člověk si musí umět říci dost,“ svěřil se plzeňský rodák Ježek, který letos v prosinci oslaví 41. narozeniny.

Zakotvil v nedalekých Malesicích, kde vychovává dvě dcery Vanessu a Yvetu, užívá si fotbalového „důchodu“. Ale občas kopačky přece jen obuje a ukáže, že s míčem to pořád umí. V květnu třeba nechyběl na unikátní exhibici s Pavlem Nedvědem v rámci finálového turnaje školních týmů McDonald´s Cup.

Jak se vám tahle akce líbila?

Když jsem viděl tu spoustu kluků z celé republiky, docela jsem jim záviděl. Tenhle turnaj je parádní. A k tomu první cena – výlet na Juventus – to za našeho dětství nebylo. Moc to těm klukům přeji a ten den ve Štruncových sadech jsem si náramně užil.

Vzpomínal jste, na jaké turnaje jste jako kluk jezdil vy?

Za nás byl tehdy vyhlášený turnaj v Přelouči, tam jsme jako kluci se Škodovkou jezdili. Pak si vybavuji spíš ty halové, třeba v Praze na Spartě. Ale něco takového, jako McDonald´s za nás nebylo. Ta čísla ohromují, zapojit do toho ročně přes 70 tisíc dětí, to je pro organizátory obrovské penzum práce.

V exhibičním utkání v rámci finálového turnaje v Plzni jste si zahrál s legendárním záložníkem Pavlem Nedvědem, kterého v Plzni fotbalově vychoval kouč Josef Žaloudek. Jak se vám s ním „kopalo“?

Pavel je pořád ve skvělé formě, i když má jako viceprezident Juventusu povinností nad hlavu. Ale klidně by mohl hrát ještě na hodně vysoké úrovni, kdyby chtěl. To každý viděl.

Však vy také, s míčem to pořád umíte výborně.

Kdepak, to už ne. Baví mě tyhle zápasy, kdy nejde o výsledek, padá spousta gólů a lidi se baví. Ale jinak už nastupuji pravidelně jen za Starou gardu Viktorky, občas i za Starou gardu Sparty, občas jsem si zahrál s plzeňskými hokejisty, když vyjížděli na fotbalové exhibice. Teď u nás v Malesicích zakládáme béčko, tak mě ještě přemluvili na nejnižší soutěž. To snad zvládnu. (směje se) A k tomu chodím hrát tenis. Hrály ho obě dcery, ale už bohužel skončily a zůstal jsem u něj jenom já.

Neuvažoval jste na chvíli, že byste zůstal žít v Rakousku, kde jste strávil tolik let?

Vůbec ne. Už když jsem tehdy odcházel, říkal jsem, že se jednou vrátím. Plzeň mám rád, je to ideální místo pro život. Lidi se občas divili, proč se vracím do Čech, ale já jsem tady spokojený.

S fotbalem jste toho zažil hodně, na které zápasy vzpomínáte nejraději?

Měl jsem to štěstí, že jsem si zahrál proti velkým týmům. Hodně rád vzpomínám na zápasy s Valencií, kde tehdy váleli gólman Caňizares či Gaizka Mendieta, špičkovi španělští hráči. Hrál jsem proti Realu Madrid s Raúlem i Morientesem, proti Fiorentině, přátelský zápas s Bayernem Mnichov. Poznal jsem Evropskou ligu, ke vzpomínkám musím připočítat i utkání za českou dvacítku. Bylo to krásné a bylo toho hodně. Teď už mám jiný život a jsem rád, že mám víc času sám pro sebe.