Softball hraje na světě přes 30 milionů lidí, říká předseda Slavie VŠ Plzeň Luboš Houdek

Příští rok to bude přesně 30 let, kdy byl v Plzni založen oddíl softballu. Slavia VŠ Plzeň byla zároveň prvním softballovým klubem v západních Čechách. „Za minulého režimu byl softball opomíjený, měl nálepku imperialistického sportu. Po roce 1989 přišel rozmach, už v roce 1995 bylo na území dnešního Plzeňského a Karlovarského kraje sedm klubů,“ vzpomíná Luboš Houdek předseda Slavie VŠ Plzeň.

Ta má v současnosti okolo stovky členů, týmy mužů, žen i mládežnické výběry. Mužský celek se letos po dvouleté odmlce vrátil do extraligy, nejvyšší domácí soutěže.

Dá se spočítat, kolik hráčů prošlo Slavií v její bezmála třicetileté historii?

Troufám si odhadnout, že to číslo se pohybuje okolo tisíce. V dobách největšího boomu jsme pořádali i výběrové kempy pro děti. Hodně našich odchovanců se pohybovalo v mládežnických reprezentacích, kouč Leoš Hrabačka byl několik let trenérem českých juniorů. A v současném národním týmu dospělých jsou stále dva Plzeňáci -  Martin Svoboda a Kamil Koukolík. Klub má tradici a i když se stejně jako další sporty v současnosti potýkáme se slabší základnou, rádi bychom softball zase dostali do širšího povědomí.

Jak je na tom Česká republika v celosvětovém hodnocení?

Česko je mistrem Evropy, naše extraliga je považována za nejkvalitnější soutěž starého kontinentu. Naším nejlepším umístěním na mistrovství světa je šesté místo z JAR v roce 2000. Softball není nějaká hra party kluků, ale sport na nejvyšší úrovni. Vrátil se na program olympijských her, na světě se mu věnuje více než třicet milionů lidí. Českou republiku čeká velký svátek v roce 2019, kdy máme být poprvé v historii pořadatelem mistrovství světa. Bude to zároveň vůbec první světový šampionát konaný v Evropě.

Plzeň se vrátila do mužské extraligy zatím ve skromných podmínkách. Jaký je vůbec rozpočet na sezonu?

Samozřejmě to máme postavené nízkonákladově. Extraliga nás přijde zhruba na sto tisíc kroun. Je v tom startovné, cestování, náklady na rozhodčí a v největší míře údržba areálu v Českém údolí, sekání trávy, hnojení a podobně. Ale třeba dresy už si hráči museli uhradit ze svého. Nicméně jsem přesvědčený, že nejvyšší soutěž do Plzně patří a věřím, že se nám ji povede v nováčkovské sezoně udržet a odrazíme se dál.

Domácí zápasy hrajete v areálu v Českém údolí, který už má také nejlepší léta za sebou. Je pro nejvyšší soutěž vyhovující?

To je momentálně naše největší starost. Zatím máme od svazu výjimku, potřebovali bychom areál zmodernizovat. Když se v roce 1999 otevíral, patřil k nejlepším u nás. Dnes je to přesně naopak. Stále nám schází kvalitní zázemí, máme jen suchý záchod, sprchovat se hráči musí chodit několik set metrů do sportovní haly Slavie VŠ. Hřiště se vybudovalo na pozemcích města, my ho máme v nájmu. Věřím, že se nám s vedením města podaří dohodnout a v tomto směru nám pomůže. Rádi bychom, aby se extraliga v Plzni zabydlela.

Extraligový tým tvoří výhradně odchovanci klubu?

V drtivé většině ano. Věkový průměr je okolo třiceti let. Přes polovině hráčů je více než třicet let, což je v softballu ideální věk. Je to sport, v němž se kloubí fyzická zdatnost a psychická vyspělost. Pak máme hráče střední generace a menšinu tvoří kluci do 22 let. K tomu máme dvě posily z Německa, hráči, kteří jezdí na vlastní náklady jen na zápasy. Ale příští rok, pokud extraligu udržíme, by se Plzeň mohla těšit na velkou posilu. V souvislosti s dlouhodobou přípravou české reprezentace na mistrovství světa náš svaz připravil unikátní projekt, v jehož rámci by každý extraligový tým měl posílit jeden nadhazovač ze zemí absolutní světové špičky. Tam patří Nový Zéland, Austrálie, Kanada, Argentina a USA. Nadhazovač je v softballu klíčový post, pro české hráče by to byla obrovská zkušenost. A kluby by to navíc nestálo ani korunu, svaz na to vyčlenil své prostředky. Mít tady v Plzni třeba světového hráče z Nového Zélandu, to by pro fanoušky bylo veliké lákadlo.