ZAVŘÍT
BUDDIES
for sports
GROUPS
teams, clubs
SPORTS VENUES
anywhere in the world
EVENTS
trainings, ...
TRAINERS
and instructors
DEALS
at venues
23% people miss a sports buddy
How can SportCentral help you?
Find people looking for buddies
Tell who you are looking for
Get in touch
Do sports together
Organize your team or club
How can SportCentral help you?
Communication among members
Organize trainings, matches, ...
Recruit new members
Space for your photos and docs
Choose where you do sports
How can SportCentral help you?
Worldwide venues search
Find out where your friends go
Get deals and discounts
Rate venues
Discover sports events near you
How can SportCentral help you?
Choose from hundreds of events
Tournaments, races, trainings, ...
900+ sports to pick from
Organize even your own event
Choose your trainer
How can SportCentral help you?
Get expert guidance
Trainers, coaches, instructors
Find out who trains your friends
Hire trainer
Pilsen - sports overview

S bráchou si absolutně důvěřujeme, líčí házenkář Jakub Tonar

Minulou sezonu se v extralize rozkoukával, ale na podzim už házenkář Jakub Tonar dostával v mistrovském Talentu Robstav-M.A.T. Plzeň čím dál víc prostoru. V devatenácti letech je zatím nejmladším pokračovatelem sportovního rodu Tonarů. Jeho o čtyři roky starší bratr Michal je už léta oporou Talentu, otec Michal patří k největším osobnostem v historii české i československé házené a maminka Mirka byla extraligovou volejbalistkou.

„Rodiče mě nenutili, jaký sport si vybrat, házená vyplynula přirozeně. S tátou jsme jako malí kluci často jezdili  do Německa, když hrál druhou bundesligu v Aue. Házené jsem byl neustále blízko. Ale i volejbal si rekreačně zahraji rád a docela mi to jde, takže nějaké geny po mamce tam také budou,“ usmívá se Jakub Tonar, který studuje tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě v Plzni.

Jaká je vaše první osobní vzpomínka na házenou?
Mám v hlavě jeden turnaj v Liberci, to mi bylo sotva šest let a tehdy jsem začínal v HC Plzeň pod trenérem Milanem Škvařilem. Byl jsem tam se staršíma klukama včetně bráchy, spíš jako maskot na lavičce. Ale občas mě poslali na hřiště, kluci mě postavili na půlku a říkal, ať si počkám na míč. Když mi ho hodili, pelášil jsem s ním sám na branku. Ale už si ani nepamatuji, jestli z toho byl nějaký gól. (usmívá se).

Ale rychle jste na levé či střední spojce začal vynikat a střílet góly…
Z HC Plzeń jsem přešel do Talentu, kde mě trénoval nejprve pan Král, pak Martin Šafránek a od starších žáků táta. Vytvořili jsme báječnou partu, na tohle období vzpomínám strašně rád. Házená nás neskutečně bavila. Po škole jsem utíkali do haly a byli tam třeba už hodinu před tréninkem. A zůstávali tam poslední, až nás museli vyhánět. V dorostu pak přišel i velký úspěch, když jsme se s Talentem stali mistry České republiky.

Váš otec patří k nejlepším českým házenkářům v historii, několik let už patří mezi opory Talentu i váš bratr Michal. Vnímáte nějakou sourozeneckou rivalitu?
Jestli, tak jedině tu zdravou. Nezávidíme si, máme výborný vztah. Byl jsem rád, když se Michal v áčku rychle prosadil a dařilo se mu. A pro mě to byl motor. Když jsem mu fandil z hlediště, zároveň jsem si strašně přál, abychom si zahráli extraligu za Plzeň i spolu.

V loňské sezoně se vám to podařilo a vy jste mohl slavit i svůj první dospělý titul.
A právě brácha mi v začátcích moc pomohl. Byl jsem vyplašený kluk, Michal mě uklidňoval, usměrňoval. Je to o důvěře a my si důvěřujeme absolutně. Když se jednomu nedaří, ten druhý se mu snaží pomoci. Vím, že za ním můžu přijít kdykoliv.

Už máte za sebou jedno vážné zranění, kvůli přetrhaným vazům v levém koleni jste přišel o dorostenecké mistrovství Evropy v Polsku. A teď v zimě jste se stejným kolenem musel znovu na operaci. Mrzí vás hodně tyhle komplikace v kariéře?
Teď to naštěstí nebylo nic vážného, při artroskopii mi koleno jen vyčistili. Jsem rád, že do závěru sezony budu fit. Ale i to první zranění beru pokorně. Takové věci ke sportu prostě patří. Ono to dokonce vypadalo, že ten šampionát bych mohl po operaci stihnout. Bylo to na hraně. Ale cítil jsem, že koleno ještě není stoprocentní a nechtěl jsem zbytečně riskovat. Za tím rozhodnutím si dodnes stojím. Ale je pravda, že to zranění mi otevřelo oči.

V čem?
Začal jsem házenou vnímat jinak. Já byl do té doby i trošku rebel, trenéři to se mnou neměli vždycky jednoduché. Pak jsem si to v hlavě srovnal. I tátovo rady jsem si začal brát víc k srdci a pochopil jsem, že nám dal skvělý základ. Jeho zkušenosti jsou k nezaplacení.

Loni v listopadu jste na Galavečeru české házené v Chebu převzal ocenění za vítězství v anketě Talent roku. Co pro vás tahle trofej znamená?
Vážím si toho hodně, je to ocenění dřiny, kterou člověk sportu věnuje. A zároveň dobře vím, že v kolektivním sportu je to trošku jinak.  Pokud mám srovnat tuhle trofej a zisk titulu, zvolím výš titul s klukama v Plzni. Protože jednotlivec v házená nic neznamená a já bych neznamenal nic bez svých spoluhráčů. Takže teď se hlavně soustředím na zbytek sezony a v Plzni máme všichni společný cíl, pokusit se vybojovat čtvrtý titul v řadě.

New post

For submitting a new post, you must either log in or register

SUBSCRIBE TO E-MAIL ARTICLES

Regular feed of Pilsen sport related information

Hello, if you disable ad blocking, you will help SportCentral to remain free. Thank you for your consideration :-)[x]