Na souboje s Plzní mám krásné vzpomínky, říká bývalý útočník Martin Procházka

Hokejisté Martin Procházka a Jakub Kovář se sládkem Václavem Berkou

Když se letos v březnu zakládala slavnostní várka piva Pilsner Urquell určená pro fanoušky hokejového mistrovství světa ve Francii a Německu, dorazil do Plzně jako ambasador a podporovatel celé akce. Aby ne, někdejší útočník Martin Procházka patří mezi nejsilnější persony zlaté generace. Čtyřikrát si pověsil na krk zlatou medaili ze světového šampionátu (1996, 1999, 2000 a 2001), nechyběl u impozantního triumfu na olympijských hrách 1998 v japonském Naganu, je členem Klubu hokejových střelců i Síně slávy českého hokeje.

Teď, v 45 letech, už si naplno užívá hokeje jako fanoušek. A sklence dobrého piva k tomu se rozhodně nevyhýbá. „O hokejistech se přece ví, že k pivu mají v drtivé většině pozitivní vztah. Samozřejmě s mírou. Pivo mám moc rád. Nebojím se ochutnávat, jsou mi sympatická piva z minipivovarů či menších pivovarů, kterých stále přibývá. Ale když to jde, dávám přednost plzeňské dvanáctce,“ svěřil se Martin Procházka, který je v současnosti trenérem druholigových Řisut. 

Když mluvíte o plzeňském pivu, byla někdy reálná varianta, že byste si zahrál i hokej v plzeňském dresu?

A víte, že to nebylo úplně od věci? Když se moje hráčská kariéra pomalu nachylovala, ale určitě ještě nebyla na úplném konci, nějaké náznaky a možnosti byly. Jenže nikdy se to nedostalo do fáze, že bych sem přestoupil. Nicméně na souboje mého Kladna proti Plzni si pamatuji velice dobře. Vždycky to bylo hodně vyhrocené, i mezi fanoušky, byly to velké bitvy. Vzpomínám na ně rád.

Ještě k zlatavému moku. Zhřešil jste s pivem jako aktivní hráč někdy přespříliš?

To víte, že i to se stalo. Byl jsem mladý, jinak mi to spalovalo. A i když si člověk pár pivek dal, šlo  zápas druhý den odehrát. Když jste nic nepokazili, trenér přimhouřil oči. Ale to byly opravdu velké výjimky, jinak bych to s hokejem tak daleko nedotáhl. A čím byl člověk starší, tím víc si na sebe dával pozor.

Zaregistroval jste, že v extraligové Škodě nyní působí váš jmenovec Martin Procházka?

Já už ho sledoval minulý rok, kdy působil u nás na Kladně v první lize. Je to šikovný kluk, hokejku navíc drží napravo stejně jako já. Umí dát gól, líbí se mi. Martin Straka udělal určitě dobrý tah, když ho vzal do Škodovky.

Sledujete extraligu hodně pečlivě?

Teď už můžu být v roli fanouška a líbí se mi to. Takže jsem sledoval i cestu brněnské Komety k titulu. I když měla složitý závěr základní části, play-off zvládla výborně a titul si zasloužila.

Před pár lety jste zazářil i v televizní Star dance… když hvězdy tančí. Objevíte se občas na tanečním parketu, tak jak to dělají někteří další účastníci soutěže?

Kdepak! S tanečním parketem už je konec. Byl to rozhodně hodně zajímavý půlrok života, bylo to všechno fajn, ale je to pryč. Žádné taneční exhibice mě nelákají, určitě si raději obuji brusle.

Jak často?

Trénuji druhou ligu v Řisutech, zápasy hrajeme ve Slaném. Jsem v blízkém kontaktu s Pavlem Paterou, který trénuje Kladno. Spolupracujeme, jsme takové jejich béčko či farma. Takže na ledě jsem prakticky pořád.

Jste trenér impulzivní, nebo spíš klidnější?

Musíte brát v úvahu, že v téhle soutěži se ti kluci věnují hokeji po práci jako poloprofesionálové. Proto se snažím být hlavně pozitivní. Chyby jim samozřejmě vytýkám, ale nekřičím, nejsem takový typ. V minulé sezoně jsme se dostali do play-off, to je zatím pro klub maximum. Domluvili jsme se na další sezonu, pak se uvidí. Samozřejmě by mě lákalo se jako trenér dostat i o něco výš.