Mám ráda výzvy, říká Jitka Vorlová, vicemistryně světa v body fitness

Je to sedm let, co se Jitka Vorlová rozhodla radikálně změnit život. Sama říká, že prvním impulsem bylo zjištění, že váží víc než maminka. A ukázala, jak velkou má v sobě vůli. Loni se stala juniorskou vicemistryní světa v body fitness, teď na podzim se už prosazuje mezi ženami. „Výzvy, to je to nejsilnější, co mě na body fitness přitahuje. Člověk se zároveň naučí ovládat, srovná si věci sám v sobě. Ale to neznamená, že žiji neustále nějaký asketický život,“ popisuje Jitka Vorlová, závodnice Fitness city Plzeň.

V září se představila na dvou významných akcích - v Barceloně na Arnold Classic Europe, poté na EVL´S Prague Amateur, největší soutěží v body fitness v Česku. Vrchol pak přijde v prosinci, kdy se Vorlová představí na mistrovství světa žen ve Francii.

Leckoho asi napadne, že body fitness už není ženský sport. Co na to odpovídáte?

Vždycky říkám - dokud zvládnu chodit na podpatcích a vypadat elegantně, tak je to dobrý. A současným trendem je třeba to, že holky v téhle kategorii si nechávají udělat umělá prsa. Možná mě to také čeká. I body fitness je stále o ženskosti, ten kontrast tělo versus svaly je dobrý.

Co na cvičení říká váš přítel?

Oba jsme zároveň trenéři, takže se navzájem inspirujeme, je to skvělá spolupráce. Jinak se připravuji v plzeňském Fitness city na Slovanech, moje trenérka Lída Čížova je z Prahy. Normálně se vidíme zhruba jednou za měsíc, s blížícími se závody i dvakrát za týden. Podle toho, jak forma vypadá. Řídí mi jídelníček, odhalí, co je špatné v pózování, na jaký sval bych se měla zaměřit. Je i rozhodčí body fitness, takže dobře ví, jak má správná prezentace vypadat.

Předpokládám, že tenhle sport je hodně o odříkání, co se týká gastronomie, je to tak?
Jednou jsem říkala kamarádce: Pokud chceš shodit, přestaň jíst všechno, co ti chutná. Já skončila na špenátu, který moc nemusím a na nesolené tresce, což také není velká lahůdka. Ale je to o tom, jak si nastavíte priority, co si dáte na první místo. A třeba Vánoce už je to dobré, během nich jím všechno.

Včetně sladkého?

Jídlo miluju a i v době nejtvrdších diet se ráda dívám na pořady o vaření. Nebo upeču něco sladkého a nutím přítele Petra, aby jedl a říkal mi, jak vše chutná. V tomhle období mi stačí ten vizuální efekt. A pak se sama odměním až po soutěži. To jsou období, kterým říkám „vypínačky“.

Když jste začala cvičit, hned vám učarovalo body fitness?

Začínala jsem od aerobních věcí - aerobic, zumba, různé typy boxu, taebo. Pak jsem zjistila, že mě baví víc svaly, něco si zvednout a opravdu se posouvat. Když si chce člověk srovnat tělo, váhy jsou na to lepší.  I proto jsem se svojí stavbou těla šla rovnou do body-fitness. Na škole jsem byla spíš otesánek, prošla si různými stádii. Teď jsou spolužáci na srazech hodně překvapení, když vidí, co mezi ně přijde.

V jaké váhové kategorii nyní soutěžíte?

Do 58 kilogramům. Na holku je to možná hodně, ale jakmile jsou tam ty svaly, tak už ne. Před soutěží shazuji většinou deset kilo.  Mám ráda výzvy a ráda sleduji, jak se tělo mění...

Minulý rok jste vybojovala stříbrnou medaili na mistrovství světa juniorů v Dominikánské republice. Jak na to vzpomínáte?

Pro dobrou formu jsem udělala maximum a se stříbrem jsem byla moc spokojená. Musím poděkovat městu Plzeň, které mi loni zprostředkovalo proplacení za suplementy, což je v rozpočtu na sezonu velká suma. I proto jsem mohla zaplatit letenku a na šampionát jet. Teď v prosinci bych chtěla uspět i na mistrovství světa žen ve Francii. Určitě si za cíl dávám medaili. A pak? Snem je soutěžit v Americe, to je mekka body fitness. K tomu ale potřebuji získat profesionální kartu. Je to běh na dlouhou trať, ale mám ještě dost času. Těm nejlepším ženám je tam třeba devětatřicet let.