Jakub Jeřábek. Z Plzně přes Podolsk až do Montrealu

Na jaře 2016 slavil s hokejovou Plzní zisk bronzových medailí, pak si hokejový obránce Jakub Jeřábek premiérově zahrál i na mistrovství světa. To už měl v kapse smlouvu s ruským Podolskem, kde v uplynulé sezoně definitivně dorostl do hráče světového parametru. V KHL patřil mezi nejlepší beky celé soutěže a to mu zajistilo další posun v kariéře. Těsně před startem letošního světového šampionátu ve Francii a Německu podepsal smlouvu se slavným Montreal Canadiens a v příštích měsících se tak bude snažit naplnit sen zahrát si NHL!

„Vím, že v Kanadě nedostanu nic zadarmo, všechno bude záležet jen na mých výkonech. Může nastat situace, že mě pošlou na farmu, ale i s tím jsem připravený se poprat. Do Montrealu přišel nový kouč Julien, je tam několik Rusů, Fin a samozřejmě Tomáš Plekanec. Je vidět, že když je hráč z Evropy připravený, dostane v NHL šanci,“ říká Jakub Jeřábek, někdejší kapitán české dvacítky, jehož mladší sestra Markéta je pro změnu reprezentantkou v házené a oporou interligového Mostu.

V květnu jste přímo v Paříži během mistrovství světa oslavil 26. narozeniny. Ale byl vlastně vůbec čas na nějaké oslavy?
Já to takhle měl i před rokem na světovém šampionátu v Rusku. Přijde mi to, že ten rok utekl strašně rychle. A zase jsem dostal od vedení národního týmu dort, bylo to fajn. Vzpomínali jsme se smíchem, jak jsem ho před rokem sfoukával snad pět minut, ty ruské svíčky ne a ne zhasnout…

Jak jste se za ten rok změnil vy?
Hodně. Jsem zase o rok starší a zkušenější. Sezona v Podolsku byla úspěšná, klub se poprvé v historii probojoval do play-off KHL. A i když jsme vypadli hned v prvním kole, vládla docela spokojenost. A já? Už si nedělám velkou hlavu z maličkostí. Dřív jsem kolikrát řešil kraviny a hodně se tím zaobíral. V tom jsem snad dál…

V Paříži jste se v národním týmu potkal i s letitými kamarády z Plzně, brankářem Pavlem Francouzem a útočníkem Dominikem Kubalíkem. Byl čas zavzpomínat na dětská léta?
Byl, i jsme na tohle téma dělali jeden článek do novin. Zažili jsme toho spoustu, navíc naše mamky pracují společně v jednom kadeřnictví v Plzni a tam to vypadá jak v hokejové šatně, na stěnách visí dresy a plakáty. A už předtím jsme náhodou našli fotku, jak všichni tři jako kluci pózujeme na Kubově Huti a mamky s námi. Tehdy nás určitě nenapadlo, kam až se všichni tři s hokejem dostaneme...

Montreal, kam se v létě přesunete, patří k největším symbolům NHL. Načerpal jste během mistrovství světa hodně informací od Tomáše Plekance, vašeho příštího klubového spoluhráče?
Sedli jsme si, popovídali si o tom, co mě čeká. Tomáš toho s Montrealem zažil hrozně moc, pro mě je to velká pomoc. A hodně jsem se ptal už předtím i Jardy Špačka, reprezentačního asistenta, který tam také hrával. Je jasné, že mě čeká velká změna.

Asi větší než přesun z Česka do Ruska, že?
O tom jsem si povídal pro změnu s Romanem Horákem, se kterým jsem působil v Podolsku. Jeho přítelkyně je Kanaďanka a skok do Ruska byl pro ni hodně složitý. Myslím, že opačným směrem to bude podobné. Ale nebojím se toho.

Montreal je frankofonní oblast, už se do sebe snažíte dostat francoužštinu?
To je složitější! Tou jsem úplně nepolíbený. V Podolsku jsem používal jen ruštinu, i anglicky se nějak domluvím, už jsem mluvil i s nějakými kanadskými novináři. Moje přítelkyně francouzsky umí a snaží se to do mě nějak dostat, ale zatím se jí to moc nedaří…

Nedávno jsme našli fotku, jak jako kluci stojíme všichni tři na Kubově Huti, za námi jsou mámy. V životě by nás ale nenapadlo, jak se ty životy promíchají, kam až se dostaneme