Horská kola mě prostě baví víc, vysvětloval návrat biker Ondřej Cink

Ta zpráva na konci letošní cyklistické sezony leckoho šokovala. Rokycanský rodák Ondřej Cink ohlásil po pouhém roce návrat ze silnice k horským kolům. Odchovanec Authoru Stupno, který vyrůstal v Újezdě u Svatého Kříže nedaleko Plzně, bude v příští sezoně hájit barvy nové španělské stáje Primaflor Mondraker Rotor. Přitom Cink, který na začátku prosince oslaví sedmadvacáté narozeniny, po loňském přestupu k silničářům udivoval výbornými výsledky. Hned v nováčkovské sezoně si vydobyl i nominaci na nejslavnější etapový závod Tour de France. Ani tam nezklamal, často byl vidět na čele pelotonu, ale kvůli zranění kolena pouhých 350 kilometrů před cílem v předposlední etapě vzdal.

„A právě na Tour de France jsem se definitivně rozhodl, že bude lepší se vrátit. Horská kola mě zkrátka baví víc, silniční cyklistika je něco úplně jiného. A není to o tom, že by silnice byla náročnější. Nelze říct, že by mě to úplně nebavilo, ale na horských kolech jsem vyrostl,“ vysvětloval Ondřej Cink,“ bronzový medailista z mistrovství světa horských kol v roce 2015 a šampion světa i Evropy v terénu v kategorii do 23 let.

Bylo rozhodování o to složitější, že silniční stáj Bahrjan-Merida vám nabídla další smlouvu a mohl jste pokračovat na silnici?

Hodně lidí jsem asi šokoval, ale v týmu jsme se v klidu domluvili. Jsem rád, že mi v Meridě umožnili návrat do terénu. Když jsem začal na silnici závodit, byl jsem v euforii a moc mě to nadchlo. Ale když se postupně rozjížděla biková sezona a sledoval jsem závody Světového poháru v televizi, tak mě mrzelo, že tam nemohu také být. Začalo mi to hrozně chybět.

V čem je pro vás největší rozdíl mezi silniční cyklistikou a horskými koly?
V porovnání se závody v terénu mi silnice přijde až příliš monotónní. Každý den je to podobné. Dlouhé etapové závody jsou stejné, etapy jsou občas nudné, hlavně pak ty rovinaté. Vždycky jsem razil názor, že nechci dělat něco, co mě nebaví. Teď jsem dostal šanci vrátit se tam, kde se cítím nejlépe. Před rokem jsem tu šanci neměl. Bikový tým Multivan Merida skončil a já neměl jinou alternativu, nebyla už šance získat nový tým. Vlastně bych o silnici tehdy ani neuvažoval, kdybych měl šanci pokračovat na horském kole.

Vadilo vám i to, že jste na silnici pracoval jako pomocník hvězd, nemohl myslet na medailová umístění?

Na silnici jsem pořád jen závodil. Ani jsem pořádně nevěděl, kdy mám formu. V období mezi závody jsem přijel domů a jen se udržoval ve vytrvalosti. Zato v bikové sezoně je dvacet závodů, z toho šest důležitých. Je třeba se nachystat, naladit dobře formu, aby tam byl člověk stoprocentní. Právě to mě na tom hrozně baví.

V terénu se víc cítíte svým pánem?

Přesně tak. Na silnici podléháte týmové režii, mezi bikery je každý sám sobě lídrem. Tohle mi chybělo. Vždy jsem se snažil odvést tu nejlepší práci, která se po mně chtěla, ale byl jsem šťastný, když jsem se dostal do úniku a mohl jet sám za sebe. Nebo v časovce, kdy to bylo jen o mém výkonu.

Měl při vašem rozhodování vliv i zdravotní stav? Tour de France jste nedokončil kvůli zánětu v koleni, měl jste i další problémy…

Problémů bylo letos hodně, v minulosti jsem nic takového nezažil. Je vidět, že ten sport je vytrvalostní a ten pohyb je úplně jiný než na horských kolech. Možná i proto přišel ten problém s kolenem na Tour de France. Ale tím to nechci nijak snižovat, účastí na tomhle závodě se mi splnil obrovský sen. Vždycky jsem chtěl Tour alespoň jednou jet, na tu atmosféru nikdy nezapomenu. Celkově jsem za tu šanci na silnici moc rád, je to obrovská zkušenost, viděl jsem jiný cyklistický svět. A doufám, že mi to výkonnostně pomůže mezi bikery.

Jaké jsou nyní ty největší plány na horských kolech?

Nyní mě jako trenér povede Karel Martínek ve spolupráci s lékařem Alešem Kroužeckým. Věřím, že na silnici jsem pobral hodně vytrvalostního tréninku i přípravy do tahu, což mi na horských kolech chybělo. Chceme to zúročit. Za cíl jsme si stanovili pódiová umístění na mistrovství světa 2019 a také úspěch v olympijském závodě v Tokiu 2020.