Fotbalový kouč Zdeněk Michálek oslavil sedmdesátiny

V přehlídce největších osobností klubové historie mu patří výsadní místo v nejvyšších patrech. Zdeněk Michálek, někdejší výtečný fotbalový obránce a později skvělý a úspěšný trenér Škody či Viktorie Plzeň, je legendou, respektovanou personou. Muž, který v plzeňském dresu odehrál na šest stovek utkání, v nejvyšší soutěži vstřelil 20 branek, několik let pracoval jako sekretář klub a především jako kouč hned pětkrát dovedl Plzeň do nejvyšší soutěže, oslavil zkraje června sedmdesáté narozeniny. V plné síle, s dobrou náladou i potřebným životním nadhledem.

"Spojit téměř celý fotbalový život s jedním klubem, to se nepoštěstí každému. Jsem za to rád. Občas jsem si sice odskočil trénovat jinam, působil jsem třeba v Rakovníku, v Příbrami nebo v nižších soutěžích v Německu, ale to hlavní člověk zažil v Plzni," svěřil se Zdeněk Michálek. 

Do tehdejší Škody přišel v devatenácti letech, premiéru v nejvyšší soutěži si Michálek odbyl v roce 1967. Hrával v týmu s Lopatou, Plasem, Mudrou, Böhmem či Františkem Čalounem. O tři roky později prožil nezapomenutelný zájezd s výběrem Český lev, kteří tvořili hráči z českých a moravských ligových klubů, do jižní Ameriky. "Bylo to před mistrovstvím světa v Mexiku a my si zahráli před 60 tisíci diváky proti Peru, Chile nebo Uruguayi," vzpomínal jubilant Michálek.

A o chvíli později, v roce 1971, přišel váš další hráčský vrchol, legendární zápasy proti Bayernu Mnichov v Poháru vítězů pohárů. Jak na ně vzpomínáte?

Na to se nedá zapomenout. Hlavně na první utkání v Plzni před úžasnou diváckou kulisou. Bayern byl stejně jako dnes asi nejlepší světový tým, hráli za něj samé hvězdy jako Beckenbauer, Breitner, Müller a další. My do toho šli jako druholigoví hráči, přesto jsme ve Štruncových sadech prohráli smolně jen 0:1. Velký zážitek byla i společná pozápasová večeře s hráči Bayernu. A i když jsme odvetu prohráli jasně 1:6, myslím, že ostudu jsme v pohárové Evropě neudělali.

Aktivní hráčskou kariéru vám bohužel poměrně brzy ukončila přetržená achilovka. Jak došlo k tomu, že jste se stal trenérem?

Ve třiceti letech mi lékaři oznámili, že s fotbalem je konec. Měl jsem tři operace achilovky, pravou nohu mám od té doby slabší než levou. Naštěstí v té době za mnou přišel tehdejší plzeňský trenér a slavný kouč Tomáš Pospíchal, jestli bych přijal roli asistenta. V té době to byla novinka a já byl rád, že mi to nabídl.

Trénování už vás nepustilo, i když jste několik let pracoval jako klubový sekretář. Na jakou dobu svého působení na lavičce Plzně vzpomínáte nejraději?

V roce 1993 jsme se po rozdělení Československa posunuli do samostatné české ligy a vytvořil se tady výborný tým. Dan Šmejkal, Jirka Skála, Zdeněk Bečka, Robert Vágner, Michal Čaloun… S těmihle hráči, většinou odchovanci klubu, jsme to pak dotáhli až k pátému místu v nejvyšší soutěži. A někteří z nich - Šmejkal, Vlček či Vágner - se pak dostali až do reprezentace. Na konci téhle éry jsem dal šanci i tehdejším mladíkům, Martinu Fillovi i Davidu Limberskému. Na ně rád vzpomínám, byli a stále jsou to správní dříči.

V té době byla Plzeň na rozhraní první a druhé ligy, tým se stále měnil...

Nejlepší hráči odcházeli do Slavie a do Sparty. Jakmile šel někdo výkonnostně nahoru, záhy odešel. I proto, že klub na tom byl finančně závislý. Nakupovat se moc nedalo. Teď je klub na úplně jiné úrovni.

Změnil se od té doby hodně i fotbal?

Určitě, všechno je rychlejší, hraje se víc po zemi a někdy mi přijde, že až moc se hodnotí držení míče. Když si vzpomenu na své mládí, tak třeba v zimě se drtivá většina tréninků konala na škváře. S dneškem se to nedá srovnat, zázemí a podmínky ve Viktorii jsou nyní parádní. Herně jsem kvitoval dobu, kdy byl v Plzni na hřišti šéfem Pavel Horváth. Dovedl z první poslat přihrávku za obranu přesně na čtyřicet metrů, což je hodně obtížné. Ale právě tak vznikají brankové příležitosti. Ze současného týmu Viktorky se ho snaží napodobovat třeba Patrik Hrošovský, ale ještě se má co učit.

Do Plzně se nyní vrátil trenér Pavel Vrba. Věříte, že se fanoušci znovu dočkají znělky Ligy mistrů?

Kvalita kádru je stále taková, aby se tam Viktorka dokázala probojovat. Samozřejmě jí budu držet palce.