ZAVŘÍT
Sportovní portál města Plzně

Chtěl bych nějaký pohár zvednout nad hlavu, přeje si hokejista Milan Gulaš

REDAKCE

Po čtyřech letech se do hokejové Plzně vrátil útočník Milan Gulaš. Českobudějovický rodák oblékal dres Škody poprvé v mistrovské sezoně 2012/2013 a měl parádní formu, ve 44 utkáních si tehdy připsal 55 kanadských bodů za 27 gólů a 28 přihrávek, válel v jedné formaci s Martinem Strakou a Tomášem Vlasákem. I proto si ho v lednu 2013 vyhlédl ruský Magnitogorsk a Gulaš tak s plzeňským týmem přišel o triumfální cestu play-off včetně vítězné finálové série se Zlínem.

"Klukům jsem pak fandil doma na gauči, protože s Magnitogorskem jsme tehdy vypadli hned v prvním kole play-off KHL s Ufou," vzpomíná 31letý Milan Gulaš.

O zlatou medaili ale nepřišel, na titulu měl svůj velký podíl. A navíc má za sebou vydařené "štace" v Magnitogorsku a především ve švédském Färjestadu, kde patřil uplynulé tři sezony k největším oporám. Teď je zpátky a má být hlavní útočnou silou Škody v příští extraligové sezoně.

V čem jste se za ty čtyři roky v Rusku a ve Švédsku nejvíce změnil?
Musím říct, že hlavně ve Švédsku to byla obrovská škola života. Kdybych neměl rodinu, možná bych se tam snažil kariéru i dohrát, strašně jsem si tam na život i na hokej zvyknul. Švédsko mi vyhovuje a všem klukům, kteří mají šanci se tam dostat, ho můžu jen doporučit. Když to shrnu jedním slovem, je to pozitivno. Oni se dívají pořád dopředu a snaží se být neustále pozitivní. To nám často chybí. Hokejově i duševně mě Švédsko posunulo dál.

Co tedy rozhodlo o vašem návratu?
Když jsem tehdy odcházel do Magnitogorsku, říkal jsem, že až se jednou budu vracet, tak jedině do Plzně. Zažil jsem tady moji nejlepší sezonu v kariéře, hokej, město i fanoušky si užíval. S Tomášem Vlasákem a Martinem Strakou jsem byl pořád v kontaktu. S manželkou jsme se rozhodovali jen o tom, zda ještě jednu sezonu nezůstaneme v zahraničí, než náš prcek půjde do školy. Ale teď čekáme dalšího potomka, už by bylo složitější cestovat někam ven. Pak už to bylo jednoduché rozhodování, s Plzní jsme se dohodli na nové smlouvě a já se už moc těším.

Věříte, že se může zopakovat taková sezona jako před čtyřmi lety?
K nějakým pohárům už jsem byl blízko, ale zatím jsem nad hlavu nic velkého nezvednul. To mě motivuje. A kdyby se nám to povedlo s Plzní, bylo by to nejlepší. Musíte věřit. O extralize jsem neztratil přehled, vím, jaká je její úroveň. I v Plzni pořád hodně kluků znám. Zatím mám z týmu velice dobrý pocit. Ale nejdůležitější bude, abychom vše dokázali na ladit a táhli za jeden provaz. Jen jako tým můžeme dokázat něco velkého.

Vy byste měl převzít roli jednoho z vůdců týmu. Jste na to připravený?
Je mi jednatřicet, té role se samozřejmě nezříkám a budu se snažit týmu pomoci ze všech sil. Ale znovu zopakuji, jen jako tým dokážeme udělat velké věci, jedinec v hokeji sám nic nedokáže.

K mužstvu jste se připojil až v červenci, kdy vyjel na led. Jak jste se připravoval předtím?
Individuálně, jsem už na to zvyklý. Spolupracoval jsem v Českých Budějovicích s Eddie Turkem, synem bývalého gólmana Edy Turka. Je mladý, vrhl se na kariéru kondičního kouče, jezdí na stáže do Ameriky, je v kontaktu s trenéry týmů z NHL. Snažili jsme se letos do suché přípravy vložit víc dynamických prvků a musím říci, že mi to vyhovovalo. Když jsem pak v Plzni podstoupil zátěžové testy, byl jsem příjemně překvapený. Snad se to projeví i v sezoně.

Po čtyřech letech se do hokejové Plzně vrátil útočník Milan Gulaš. Českobudějovický rodák oblékal dres Škody poprvé v mistrovské sezoně 2012/2013 a měl parádní formu, ve 44 utkáních si tehdy připsal 55 kanadských bodů za 27 gólů a 28 přihrávek, válel v jedné formaci s Martinem Strakou a Tomášem Vlasákem. I proto si ho v lednu 2013 vyhlédl ruský Magnitogorsk a Gulaš tak s plzeňským týmem přišel o triumfální cestu play-off včetně vítězné finálové série se Zlínem.

"Klukům jsem pak fandil doma na gauči, protože s Magnitogorskem jsme tehdy vypadli hned v prvním kole play-off KHL s Ufou," vzpomíná 31letý Milan Gulaš.

O zlatou medaili ale nepřišel, na titulu měl svůj velký podíl. A navíc má za sebou vydařené "štace" v Magnitogorsku a především ve švédském Färjestadu, kde patřil uplynulé tři sezony k největším oporám. Teď je zpátky a má být hlavní útočnou silou Škody v příští extraligové sezoně.

V čem jste se za ty čtyři roky v Rusku a ve Švédsku nejvíce změnil?
Musím říct, že hlavně ve Švédsku to byla obrovská škola života. Kdybych neměl rodinu, možná bych se tam snažil kariéru i dohrát, strašně jsem si tam na život i na hokej zvyknul. Švédsko mi vyhovuje a všem klukům, kteří mají šanci se tam dostat, ho můžu jen doporučit. Když to shrnu jedním slovem, je to pozitivno. Oni se dívají pořád dopředu a snaží se být neustále pozitivní. To nám často chybí. Hokejově i duševně mě Švédsko posunulo dál.

Co tedy rozhodlo o vašem návratu?
Když jsem tehdy odcházel do Magnitogorsku, říkal jsem, že až se jednou budu vracet, tak jedině do Plzně. Zažil jsem tady moji nejlepší sezonu v kariéře, hokej, město i fanoušky si užíval. S Tomášem Vlasákem a Martinem Strakou jsem byl pořád v kontaktu. S manželkou jsme se rozhodovali jen o tom, zda ještě jednu sezonu nezůstaneme v zahraničí, než náš prcek půjde do školy. Ale teď čekáme dalšího potomka, už by bylo složitější cestovat někam ven. Pak už to bylo jednoduché rozhodování, s Plzní jsme se dohodli na nové smlouvě a já se už moc těším.

Věříte, že se může zopakovat taková sezona jako před čtyřmi lety?
K nějakým pohárům už jsem byl blízko, ale zatím jsem nad hlavu nic velkého nezvednul. To mě motivuje. A kdyby se nám to povedlo s Plzní, bylo by to nejlepší. Musíte věřit. O extralize jsem neztratil přehled, vím, jaká je její úroveň. I v Plzni pořád hodně kluků znám. Zatím mám z týmu velice dobrý pocit. Ale nejdůležitější bude, abychom vše dokázali na ladit a táhli za jeden provaz. Jen jako tým  můžeme dokázat něco velkého.

Vy byste měl převzít roli jednoho z vůdců týmu. Jste na to připravený?
Je mi jednatřicet, té role se samozřejmě nezříkám a budu se snažit týmu pomoci ze všech sil. Ale znovu zopakuji, jen jako tým dokážeme udělat velké věci, jedinec v hokeji sám nic nedokáže.

K mužstvu jste se připojil až v červenci, kdy vyjel na led. Jak jste se připravoval předtím?
Individuálně, jsem už na to zvyklý. Spolupracoval jsem v Českých Budějovicích s Eddie Turkem, synem bývalého gólmana Edy Turka. Je mladý, vrhl se na kariéru kondičního kouče, jezdí na stáže do Ameriky, je v kontaktu s trenéry týmů z NHL. Snažili jsme se letos do suché přípravy vložit víc dynamických prvků a musím říci, že mi to vyhovovalo. Když jsem pak v Plzni podstoupil zátěžové testy, byl jsem příjemně překvapený. Snad se to projeví i v sezoně.

Nový příspěvek

Pro přidání příspěvku se musíš nejdřív přihlásit nebo zaregistrovat

ODEBÍRAT ČLÁNKY E-MAILEM

Pravidelný přísun informací o sportování v Plzni

Ahoj, když si u nás vypneš blokování reklam, umožníš poskytovat SportCentral i nadále zdarma. Děkujeme za zvážení :-)[x]