Základní techniky juda

Ve starověku se japonští válečníci a samurajové cvičili v umění boje ju-jutsu, který se časem vyvinul do juda, jak ho známe dnes. Moderní podoba juda však stále staví na 4 základních technikách (hody, držení, škrcení a páčení), které pocházejí ještě z dob samurajů. Slovo „judo“ v překladu znamená jemná cesta a zahrnuje tak v sobě samotnou filozofii tohoto umění - přemoci protivníka s co nejmenším vynaloženým úsilím. Toho lze dosáhnout pouze za precizního provedení technik aplikovaných biomechanickými principy.

Techniky:

Harai goši (hod) – nadraz vnitřní

Kesa gatame (držení) – svrchní šerpa

Gyaku žuži žime (škrcení) – škrcení zepředu křížem

Ude hišigi muži gatame (páčení) – páčení loktem

Harai goši:

Tori je judista, který chvat vede (tmavé kimono). Uke je soupeř toriho (světlé kimono). Tori vychýlí ukeho do jeho pravého předního rohu. Otočí se k ukemu pravým bokem a nadražením pravého stehna hodí ukeho přes svůj pravý bok a stehno.



Všechny techniky hodů se skládají z 3 fází:

Kuzuši – vychýlení

Tsukuri – nástup do chvatu

Kake – vlastní hod

Boimechanický pohled:

Kuzuši – dochází k vychýlení ze stabilní polohy do polohy labilní. Tori tahem, oběma rukama, přesune ukeho těžnici z prostoru mezi ukeho nohama před ně, a tím se ze stabilní polohy stane poloha labilní.

Tsukuri – síly, které působí proti tlaku stojné nohy toriho, by nemohly vzniknout bez reakční síly zápasiště.

Kake – zde se uplatňuje zákon setrvačnosti. Uke se při správném vychýlení pohybuje vpřed určitou rychlostí. Uke se může ubránit pádu jen působením v protisměru.

Kesa gatame:

Tori sedí u pravého boku ukeho, který leží na zádech. Tori pravou rukou drží ukeho kolem krku a levou svírá jeho levou ruku, a tím ho blokuje. Pokud tori ukeho udrží v této pozici po požadovanou dobu 25 sekund, zápas vyhrává.



Šerpa buddhistického mnicha nošená diagonálně přes tělo se nazývá kesa. Z obrázku je patrné, proč je stejně pojmenován i tento chvat. Tori totiž drží ukeho podobným způsobem, jakým je šerpa umístěna na těle. Cílem je znehybnět ukeho a ukázat tak převahu.

Biomechanický pohled:

Dochází k blokaci ukeho tak, že jsou omezeny všechny stupně hybnosti. Uke je znehybněn ve všech směrech. Omezen je především toriho hmotností. Síla, kterou uke musí překonat, je ve všech směrech větší, než je uke schopen vyvinout.

Gyaku žuži žime:

Tori a uke jsou tváří v tvář. Tori chytne ukeho límec podhmatem a přitahuje ukeho k sobě. Dále je to práce zápěstí a předloktí, pomocí kterých probíhá škrcení.

(Gyaku v překladu znamená podhmat, žuži kříž a žime škrcení.)



Biomechanický pohled:

Při škrtící technice gyaku žuži žime jde o páky pracující proti sobě. Ve výsledku páky zamezí průtoku krve v krkavicích, které jsou chráněny zdvihači hlavy. Zamezením přítoku krve do mozku je způsobeno bezvědomí.

Ude hišigi žuži gatame:

Uke leží na zádech a tori sedí kolmo k jeho pravému rameni, kterého se dotýká hýžděmi. Tori tiskne pravé předloktí ukeho paže mezi nohama. Poté si tori lehne na záda a páčí ukeho loket.



Biomechanický pohled:

Jde o páku, jejíž osou je otáčení loketního kloubu ukeho, a sílu vyvinutou torim, která je přenášená úchopem a ramenem. Síla roste se vzdáleností úchopu od ukeho lokte. Důležité je při páčení držet ukeho palec směrem vzhůru, protože v této pozici je účinek páky největší díky umístění loketní kosti.