Lezení v ledu - návyková droga

Ta noha vůbec nedrží! Kop! Au…hmmm…říkali nekopat, ale s citem nakopávat…mírná bolest od zmrzlého palce mě rychle učí chápat ledolezecké slovíčkaření. Koleno k ledu, špičku boty trochu nahoru, pohyb nohy má vycházet z kolene …a zase kop. Zatěžuju, zvedám patu a drží. No sláva. A teď druhou dorovnat do roviny s tou první. Super. Stojím. Rovnám se v kolenou. Stoupám. Vlastně ledolezu! Hurá. Radost mě hnedle opouští, když moje tvář s respektem míjí ten kus ostrého hrotu cepínu zaseknutý tak cenťák v ledu, na kterém momentálně visí můj život. Hlavně, že mě dole upozorňovali: „Sekej ty cepíny na šířku ramen, nebo radši víc, když tě vidím.“ Po úderu cepínu, když mi vyklouzl, do helmy zaražené až po obočí, na to myslím čím dál víc. Dávám si na to bacha. Druhý omyl by mě mohl stát přední zuby. Tak zvedám ruku s cepínem, vybírám místo…kam to chci švihnout…ruku k ledu, pohyb zápěstím a švih…nedrží…odskočil jak od skály… ze spoda se ozývá:“ Když to hází jiskry, tak to vážně není led. Zkus to někde vedle! Do skály to fakt nedáš, nejsi Artuš.“  z Hanibal Horolezecké arény.

Ledolezení. Lezení v ledu. Iceclimbing. Ledopád. Ledová stěna. Ledy. Jak se v tom vyznat?
Je to relativně nový sport. Dříve nutné dost nebezpečné zlo, vyhrazené jen výškovým horolezcům, co chtěli zdolat vrchol a jinudy to prostě nešlo. Dnes bezpečný zážitek, který se dá zkusit pod zkušeným dohledem, i v centru města Liberce.

Mezi lezci uznávaná meta překonání sebe sama a známka drsnosti a velké odolnosti, ať už fyzické nebo psychické. Je hodně lezců, kteří rádi lezou v teple vyhřátých umělých lezeckých stěn. Je spousty lezců, co rádi vyhledávají skály a lezení v přírodě. Pro ty, co jednou zkusí lezení v ledu, je to vždy nezapomenutelný zážitek. Věřit vodě? Zmrzlé vodě?  Po chvilce tréninku to jde a naleznete v tom i tu zamrzlou radost, kterou vidíte na ojíněných tvářích ledolezců. Není u toho zima, je to totiž dřina.

Jestliže nemáte kamarády, kteří tento druh pomíjivé zábavy, která je značně závislá na počasí, nejspíše vás ani nenapadne to jít zkusit. Je k tomu potřeba také dosti drahé vybavení. Kromě lezecké klasiky, jako sedák a helma, potřebujete hlavně pevné boty, mačky a cepíny. A hlavně někoho, kdo to už umí.

Naštěstí se dá toto všechno už zařídit. V Liberci, Na Víru a pár dalších místech v Čechách, jakmile klesne teplota pod bod mrazu, se rozjede boj s přírodou a začne se uměle ledovat. Pouští se voda a nechává se zmrznout. Tak vznikají umělé ledové stěny, triangli, věže, desky. Jsou tam půjčovny, vyškolený personál, lana hozená z vrchu a nemusíte kvůli tomu stoupat půl dne pod kopec. Možnost vyzkoušet ledolezení  i pro naprosté laiky. Hodí se nějaké lezecké zkušenosti, ale pro první kroky na ledu, nejsou ani třeba.

Kdo udrží lyžařské hůlky celý den, tak ten v klidu udrží i cepíny. Největší výhoda je ta, že nemusíte hledat chyty ani stupy. Všechno si tvoříte jen vy sami. Sekáte a dupete do ledu.

Po prvních krokách pod dohledem, můžete vyrazit do přírody, do hor, do lomů, do údolí, prostě tam, kde vznikají ledopády přirozenou cestou. Tam teprve začíná to pravé. Místo lan a jištění z vrchu, vám přibude nejistota z do ledu zavrtaných ledovcových šroubů. Ta pracně získaná důvěra v pevnost vody je na přirozených ledopádech značně pokoušena. Úplně jiný level, toho co jste zatím vyzkoušeli.

Bez zkušeného horského vůdce či parťáka se neobejdete. Ostatně ledolezení  je furt lezení. V jednom se provozuje velmi obtížně.

V současné době máme v Čechách Mistryni světa, vítězku Světového poháru, jak v lezení ledů na rychlost či obtížnost, tak i drytoolingovou přebornici s přelezy nejtěžších světových cest, kde i muži zahazují cepíny. Lucka Hrozová. Ladnost s jakou pracuje s cepíny je okouzlující do té doby, než si ho sami zkusíte jednou zaseknout a musíte mu věřit.

Můžete tento netradiční sport jenom zkusit, nebo se seknout a trénovat a dostat se na bednu.

Výběr je na Vás.